Vláda projednala Zprávu o životním prostředí České republiky za rok 2018. Ta ukázala, že je stav životního prostředí v Česku na špatné úrovni a Česká republika zaostává v ochraně přírody a krajiny. Ve zprávě jsem nalezla hned několik závěrů, které neodpovídají skutečnému stavu životního prostředí v Česku. Zpráva poskytuje nepřesné informace, a to například v oblasti odpadového hospodářství, vypouštění emisí do ovzduší nebo rozvoji domácích obnovitelných zdrojů energie.
Už více než rok čekáme na novou legislativu, která by podpořila cirkulární ekonomiku. Zásadní je, co se s odpady stane poté, co je domácnosti vytřídí. Zde Česká republika výrazně zaostává. Ve Zprávě o životním prostředí se můžeme dočíst, že nakládání s komunálními odpady není zcela uspokojivé. Situace je ale mnohem horší, protože Česká republika se v recyklaci zastavila daleko pod průměrem EU. Podobně jako v odpadovém hospodářství se ani v energetice nedaří bránit plýtvání a je patrný neustálý nárůst spotřeby energie v Česku. Dostupná čísla ukazují stagnaci rozvoje obnovitelných zdrojů energie v posledních šesti letech.
Dále zpráva uvádí, že emise skleníkových plynů v ČR i přes růst HDP poklesly. Nicméně jde o úspěch devadesátých let, od roku 2010 emise neklesají a v posledních pěti letech naopak mírně rostly. Fakt, že emise neklesají, je opravdu špatná zpráva. Nechápu, jak ministr Richard Brabec, ministr Karel Havlíček i pan premiér Andrej Babiš mohou tvrdit, že Česká republika plní Pařížskou dohodu.
