Přiřkne-li soud nějakému dítěti výživné, je zřejmé, že je rodina v rozkladu nebo už ani neexistuje. Obyčejně to není moc peněz a výživu dítěte zdaleka nepokryje, ale příjem je to důležitý. Tedy pokud je placen, protože někteří povinní se placení výživného vyhýbají.
Neplacením výživného vzniká nejen dluh vůči dítěti, ale hlavně finanční problém pro toho, kdo o dítě pečuje. Jako jediný dluh je to odjakživa trestný čin, který je v novém trestním zákoníku ještě zpřísněn, pokud se takové jednání opakuje.
Už v r. 2007 předložili sociální demokraté návrh, aby výživné za neplatícího dlužníka platil stát a následně aby si vyplacené peníze od něho vymáhal. Vzorem byl slovenský zákon, kde později zjistili, že vymohou od zlobivých tatínků asi jen 10% částek, které za dlužníka vyplatili. Stát měl tak vstoupit do soukromého finančního vztahu a hradit výživné sám, což je jistě výhodné pro dítě, ale jak k tomu přijdou všichni ostatní? Je správně, aby nezodpovědnost nějakého jedince šla na vrub daňových poplatníků? Z uvedených důvodů se mi tehdy podařilo, aby se návrh opustil a místo toho se přijala komplexnější úprava, která posiluje postavení dítěte-věřitele proti neplatícímu rodiči-dlužníkovi při zachování toho, že se stát do soukromoprávního vztahu dlužník-věřitel nevlamuje. Týkala se soudních a exekučních poplatků, právní pomoci při vymáhání dluhů i promlčení dluhů. Socdem tehdy s komplexní úpravou souhlasila, a to včetně již zmíněné úpravy paragrafu o zanedbávání povinné výživy, ale spokojená nebyla.
Teď předložila nový návrh, který je ještě radikálnější. V něm se chce, aby stát nejen hradil za dlužného rodiče jeho výživné, ale vyplacené částky vůbec nechce zpět a neuplatňuje vůči němu ani žádné sankce. Vyplácené alimenty neomezuje ani částkou nebo dobou, takže vlastně vzniká nová dlouhodobá sociální dávka pro dítě ve výši soudem stanoveného výživného, kterou by měly vyplácet úřady práce. Návrh je tak absurdní, že se mu člověk skoro zdráhá uvěřit - jednoduše nabádá: „Přestaňte platit výživné, nic se vám nestane, dítě peníze dostane, ve státní kase je peněz dost a to z peněz platících hlupáků“.
Protože návrh je i z jiných důvodů problematický a nedostatečný, navrhnul jsem jeho vrácení autorům k dopracování, ale sjednocená levice mě přehlasovala a prosadila jej do druhého čtení. Domyslíme-li tento nemorální návrh do konce, pak by se každému dítěti už při rozvodu mohlo přiznat hned státní výživné, nevznikaly by žádné dluhy a ti idioti, co se o své děti starají, ať to platí. Ještě by šlo, aby stát vzal na sebe celou finanční starost spojenou s péčí o dítě a kdyby se k tomu přidalo splácení úvěrů spotřebitelských a hypotéčních, to by se nám pak žilo, socialistický ráj!
