Dobře, děkuji, já se pokusím vejít. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, poslanci, já nemám rád velmi emotivní výrazy, a tak se pokusím to trošku mírnit. Já se domnívám, že tento zákon původní 94/2021 Sb., je špatným zákonem a z hlediska právního neměl být schválen a žádná novela, byť sebelepší, ho nemůže upravit. Proč? Je to zákon, který je zcela mimo systém krizového řízení a krizové legislativy. Všichni víme, jak vznikl, a že to byl v uvozovkách, ve velkých uvozovkách kompromis, já bych spíš možná řekl, že k tomu byla tehdejší vláda dotlačena bývalou opozicí, která nechtěla prodloužit nouzový stav.
Pojem nouzový stav se stal jakýmsi nechtěným termínem, až snad sprostým slovem, přitom právě nouzový stav je pro tato opatření vytvořen a není ničím jiným než legální možností, rámcem pro stanovení těchto opatření v intencích ústavního pořádku České republiky. Dovedu to z lidského hlediska pochopit. Celý život jsem pracoval ve strukturách, jejichž hlavním posláním je chránit životy, zdraví obyvatel. A protože tehdejší vláda neměla jinou možnost, naprosto to chápu. A kdybych byl tehdy ve Sněmovně, jako že jsem nebyl, tak bych zřejmě pro tento zákon taktéž v té situaci zvedl ruku.
Vláda mohla buď zrušit velkou část opatření a rezignovat na řešení pandemie se všemi důsledky na životy lidí, nebo jít na tento podle mého názoru velmi špatný zákon, do kterého byla dotlačena opozicí, a je dobře, že jeho platnost končí.
Tento zákon vznikl na dobu určitou a právě proto, že i tehdejší vláda si zřejmě velmi dobře uvědomovala problematické oblasti dané právní úpravy. Chtěl bych zareagovat na pana zpravodaje, nebo rozhodně na pana poslance pana docenta Svobodu, prostřednictvím pana předsedajícího, že cíl, který jste tady uvedl, je správný. To vám podepíšu kdykoli i o půlnoci, protože je škoda každého života, který můžeme zachránit. Ale já se na rozdíl od vás domnívám, že se k němu můžeme dopracovat jinou cestou v souladu s ústavním pořádkem. Nejsem právník, ale myslím si, že na toto ani snad nemusím být právník, že mi k tomu stačí selský rozum, abych viděl, že zákon i novela jsou v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Ústavní pořádek České republiky tvoří Ústava ČR, Listina základních práv a svobod a ústavní zákony, přičemž ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony. Základní lidská práva a svobody jsou definovány v Listině základních práv a svobod. A tato práva je možné omezit znovu jen ústavními zákony, což tento zákon ani novela rozhodně nejsou, na rozdíl od ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který mimo jiné definuje nouzový stav.
Já ten rozpor spatřuji v několika článcích, minimálně v několika článcích. Článek 8 - osobní svoboda je zaručena. Článek 10 - každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Článek 14 - svoboda pohybu a pobytu je zaručena. Článek 26 - každý má právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Musím říct, že to není jen názor můj. Měl jsem tady připraveno několik citací právníků, kteří ten názor mají taktéž. Nebudu je číst, protože bych se nevešel do limitu.
Současná vláda má obrovské štěstí - štěstí - že vir omikron, který v této době převládá, je sice mnohem nakažlivější, ale zřejmě i mnohem méně nebezpečný. Podle vyjádření řady odborníků a mimo jiné i současného ministra zdravotnictví tento týden v Praze a v České republice do 10 dnů množství nákaz dosáhne vrcholu a dále se bude počet nakažených snižovat. Současně dojde i k rozvolňování opatření. Tudíž se domnívám, že tento zákon již nebude potřeba. Nebude potřeba minimálně na něj takto chvátat.
Vrátím se k panu ministru zdravotnictví, který nám tady říkal o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Jenom říkám, nemám odůvodnění, ale vycházím z článku na seznam.cz, který některé statě cituje a kde je přímo řečeno: Nejvyšší správní soud konstatoval, že Ministerstvo zdravotnictví nemůže podmínit vstup do restaurací, hotelů nebo klubů dokladem takzvané bezinfekčnosti, pokud nejde o podezření z nákazy. Část aktuálně platného mimořádného opatření Nejvyšší správní soud zrušil s odloženou účinností o 7 dnů.
