Nemohu při této příležitosti nevzpomenout na svoje školní roky, kdy nás každodenně krmili husitstvím, Velkou říjnovou revolucí, která byla v listopadu, dělnickým hnutím, které bylo cestou k největší loupeži majetku v historii a vládě mrzké komunistické lůzy po roce 1948. Ta se ve své konečné fázi nestyděla sloužit okupantům vlastní země (a navíc jí to po roce 89 beztrestně prošlo a mnoho protagonistů pohádkově zbohatlo a vrátilo se i k politické moci).

Již za Marie Terezie byl tlak osvícenství veliký a nedalo se mu odolat. Přesto zavádění jeho idejí do praxe nebylo tak rychlé a rozsáhlé, jako v několika západních zemích. To se promítlo do postupné ztráty ekonomického a politického vlivu mocnářství. A konce toho už všichni známe. Přesto, nikoli všechno, ale výrazná část toho, čím dnes jsme, nabyli naši předkové v dobách, které Jirásek Alois označil za dobu temna. V mnoha ohledech temná byla, ale ne tak jednoznačně a zkratkovitě, jak je dodnes díky Jiráskovi vnímána.

Přesný opak je pravdou. A jestli si myslíte, že nemám pravdu, doporučuji sehnat si odbornou literaturu, poslední práce historiků. Asi budete překvapeni, jak moc jiné byly některé zásadní milníky historie, než jste ve školách minulých desetiletí slyšeli. Já jsem to udělal z pracovních důvodů. Možná to některým zvedne národní sebevědomí. V těch knihách najdou totiž mnoho českých jmen lidí, kteří toho hodně dokázali, ale moc se tady o nich neví.