Nečekaným dárkem pro jedny, druhým přináší rozčarování, zlost a také bezmoc. Policisté, státní zástupci i soudci se ocitli v rolích Sisyfů - s obtížemi na světlo vynesli mnohé korupční kauzy a ony se jim díky prezidentské velkorysosti skutálely z pomyslného vršku hory zpět do tmy, kde zřejmě zůstanou na věky skryty. Budou mít lidé, jejichž úkolem je stíhání lumpů, zlodějů a defraudantů dostatek síly a vnitřního odhodlání začít znovu?

Propuštění, kteří neplatili alimenty či byli odsouzeni za drobnou trestnou činnost, či za nedbalostní trestné činy, ti širokou veřejnost až tak netrápí. Alespoň budou možnost na svobodě pracovat, a tedy platit své dluhy platit a snad i odškodnit ty, které svým konáním poškodili.

To, co musí vadit každému soudnému člověku, jsou zastavené korupční kauzy, nepotrestané milionové i miliardové přesuny veřejného majetku, jeho zpronevěry a také všichni pravomocně odsouzení, kteří nenastoupí k odpykání trestu. V kontrastu s tím je pak skutečně odpykaný trest vězení za pomalovaný plakát politika „skutečným zločinem zasluhujícím zvýšeného dohledu a zvláštního zřetele.“ Takové  pojetí práva a spravedlnosti už není ani k pláči… Prezident Klaus veřejnosti v závěru svého mandátu obrazně řečeno vzkázal, že dluhy platí jenom zbabělci a „vyvoleným“ je dovoleno je téměř vše. Tudy pěšinka ke kultivaci české společnosti rozhodně nevede.

A co ti, kteří byli díky předčasně skončeným vyšetřováním a soudům zkráceni na svých právech, kdo jim poskytne zadostiučinění? Odškodní je stát? Asi by tak učinit měl.

Přes všechny nedostatky této amnestie a výtky, které k ní mám si myslím, že institut udělování milosti hlavou státu, by měl být zachován - ne vždy se všechno vejde do paragrafů. Leč přiměřeně, pane prezidente, přiměřeně…

Ukázalo se, jak obrovskou moc prezident má, přestože mnozí do omrzení opakují, že „prezident žádné velké pravomoci nemá - parlament jej přehlasuje, nemá zákonodárnou iniciativu je formální hlavou státu, reprezentantem navenek…“. Ukázalo se však, že svými rozhodnutími , výroky i činy spoluvytváří klima a atmosféru ve společnosti, a jak se ukázalo, zásadním způsobem ovlivňuje životy mnohých.

První přímá volba prezidenta se blíží. Budeme volit toho, kdo je možná vysoko a daleko, ale přesto z Hradu vstupuje do našich každodenních životů i když to tak na první pohled nevypadá. Možná bychom dosluhujícímu prezidentovi měli být za jeho diskutabilní amnestii vděční. Upozornil nás na to, že je velmi důležité, jakého prezidenta si zvolíme.