Najít alternativu nebude asi složité, dodavatelé z Austrálie, Indie nebo Kanady jistě najdou vhodnou logistiku, jak toto množství dopravit po vodě a po železnici tam, kde ho bude potřeba. V EU se uhlí těží již jen v Polsku a u nás je poslední důl na černé uhlí na Karvinsku, hnědé se povrchově těží ještě v Ústeckém kraji. Těžba hlubinným způsobem se má na Karvinsku ukončit v polovině příštího roku, když o prodloužení se na úrovni vlády ještě debatuje. Pokud však těžba bude ukončena, v zemi tak zůstane podle Eurocoal (Evropská asociace pro uhlí a lignit) nevytěženo přes 23 milionů tun černého uhlí. Je možná k zamyšlení, že v Polsku má těžba probíhat až do roku 2049. Zásoby černého uhlí jsou v Polsku odhadovány na podobnou hodnotu jako u nás. Ale v Polsku si zřejmě občané volí do parlamentu pragmatičtější politiky s větším vztahem k národním zájmům.
Pro zákazníky, hlavně elektrárny, teplárny, hutní a chemické podniky, které používají černé uhlí v ČR, se tak údajně jeho zákazem dovozu z RF nic zásadního nestane. Firmy oznamují, že jsou díky připravovanému konci těžby na tuto situaci připraveny. Nemohou sice počítat s pojistkou překoupení uhlí z RF přes Polsko. Ale asi si s tím poradí. V opačném případě by podle některých scénářů bylo v ohrožení jen v Moravskoslezském kraji několik desítek tisíc pracovních míst v těchto a následně navazujících oborech. A to jsou odhady jen za jeden kraj.
Evropská komise ale 4. května vyhlásila prostřednictvím své předsedkyně Ursuly von der Leyenové záměr přestat do konce tohoto roku dovážet do zemí sdružených v EU ropu a produkty z ní vyrobené. Maďarsko a Slovensko by mohly mít výjimky na dodávky v příštím roce. Jako reakci na dříve uvalené sankce se rozhodla RF požadovat za dodávaný zemní plyn platbu v rublech.
Kvůli neuskutečněným platbám se již přestal dodávat plyn do Bulharska a Polska. Pro naši ekonomiku je momentálně tento produkt nenahraditelný. A to v horizontu nejméně tří až pěti let. Česká republika je na dodávkách zemního plynu původem z Ruska závislá z více než 80 %. Český statistický úřad vydal před několika dny informaci, že v roce 2021 se do ČR dovezl zemní plyn v hodnotě 76 mld. Kč. Z toho bylo 81 % z Ruska. A bohužel nemáme dohodnuty přímé dodávky. Tato komodita je na naše území dodávána přes prostředníky. Zejména zahraniční.
Se zemním plynem jako zdrojem energie počítaly i některé dopadové studie pro ukončení těžby uhlí v České republice. Jako jeho náhrada má zemní plyn sloužit v první etapě. Odhaduje se po dobu 10-15 let. Následně poté se uvažuje jako o zdrojích energie o malých modulárních reaktorech. Ty by měly být k dispozici kolem roku 2040. Takto byly připravovány kroky pro naplnění Green Dealu.
Podobně jako naše ekonomika jsou na ruském plynu závislé i jiné země. Ani Německo se svým odstavením některých tepelných a všech jaderných elektráren není schopno si obstarat požadované celoroční množství energie z obnovitelných zdrojů. Pro tyto případy se zajistilo výstavbou plynovodu Nord Stream II. Ten však nyní nemá k dispozici.
V aktuální situaci by tak mělo dojít k přehodnocení těchto smělých evropských plánů s Green Dealem. Minimálně do doby, než budou např. instalovány – a v širokém měřítku ověřené – technologie na výrobu, zpracování, skladování, distribuci a využití vodíku. V této fázi se však s jeho využitím počítat opravdu nedá.
Bez stabilních dodávek zemního plynu nám bude stále hrozit zavedení některého z regulačních stupňů po vyhlášení stavu nouze. Ten může vyhlásit provozovatel distribuční sítě. V případě ČR jde o společnost NET4GAS.
Průmyslové podniky odebírají okolo 28 % spotřeby zemního plynu. V závislosti na velikosti jejich odběru by to byly právě ony, na které by se omezení v případě nouze vztahovalo mezi prvními. Domácnosti jsou naopak omezovány a odpojovány až v případě, že by nastal poslední, desátý odběrový stupeň.
V současné době je pro zajištění přepravy plynu k dispozici osm zásobníků rozmístěných po celé ČR. Jejich naplněnost se nyní udává v hodnotě 30 %. Ministr průmyslu přislíbil jejich naplnění před nastávající topnou sezonou na hodnotu 80 %. To by odpovídalo zásobě na necelé tři měsíce spotřeby.
Ceny energií začaly narůstat již koncem roku 2021. Příčinou byl právě nedostatek energií, ke kterému došlo i vlivem odpojení některých zdrojů v zemích EU. Skokové zvýšení cen energií používaných k vytápění zvýšilo meziroční inflaci v ČR na hodnotu cca 10 %. Česká národní banka předpokládá pokračování růstu inflace do prvního pololetí roku 2022. Pak by mělo dojít k jejímu zpomalení.
Pro mnoho občanů tak může nastat v následující topné sezoně stav energetické chudoby. Za takový je podle Evropské komise považována situace, »když domácnost má potíže nebo nemůže vytopit byt na teplotu 18 až 21 °C za cenu, kterou si může finančně dovolit. Přitom musí být zachovány další služby spojené s dodávkou energií, jako je dodávka elektřiny, doprava, internet«. Odhadem se v této situaci může nacházet pětina českých domácností.
Domácnosti pak nemají jinou možnost, než akceptovat růst cen. Vysoká cena vstupů se projevuje ve všech oblastech ekonomiky. Zvyšují se ceny potravin (mouka, pečivo). Rostou vstupní ceny surovin a materiálů v průmyslu a stavebnictví (ocel, sklo, cement, dřevo, cihly). Nezanedbatelné jsou náklady spojené s dopravou a logistikou zboží.
Stávající ceny plynu ovlivňují i budoucnost sektoru zemědělství. Zemní plyn je surovinou pro výrobu příměsi do nafty i vstupní surovinou pro výrobu některých hnojiv. Budoucí nedostatek hnojiv bude mít negativní dopad na množství úrody. Následkem toho se očekává další růst cen potravin a zemědělských produktů v následujícím období.
Vláda ČR stále čeká s opatřeními, která již přijaly některé vlády v zemích EU. Mezi opatřeními na snížení dopadu neúnosně vysokých cen, která již některé státy přijaly, jsou finanční příspěvky obyvatelstvu na pokrytí zvýšených nákladů na energie, snížení spotřební daně na PHM na minimum, snížení DPH u některých druhů potravin a další nástroje. Snížení spotřební daně na pohonné hmoty o 1,50 Kč/litr, schválené touto pětikoaliční vládou pro období od června do září, budí spíše rozpaky.
KSČM prostřednictvím svých členů a zastupitelů opětovně upozorňuje, že narážíme na limity, které umožňují státu mít pouze omezený vliv na regulaci cen surovin a služeb. Stát se v minulosti v privatizaci zbavil majoritního podílu v distribučních sítích energií. Nyní pouze konstatuje stávající situaci a nemá zásadní vliv na tvorbu cen. »Neviditelná ruka trhu« tak sahá stále hlouběji do kapes občanů, koncových spotřebitelů. Ti nemají možnost »daňových optimalizací«.
Vzrůstá zásadně počet obyvatel balancujících na hraně chudoby. Nejvíc ohrožené jsou nízkopříjmové domácnosti, samoživitelé, senioři, samotně bydlící lidé.
Je na vás, jak si odpovíte na otázku z úvodu. A pokud si odpovíte negativně, pak je vhodný čas obrátit se na představitele státu a chtít po nich vysvětlení jejich kroků.
