Vítám slova francouzského prezidenta Emanuela Macrona naznačující co je zapotřebí učinit pro další rozvoj Evropské unie. Jen bych rád věřil, že nezůstane pouze při krásných slovech a rozsáhlých vizích, ale že přijdou také činy, které povedou Evropu k dalším společným strukturám jako základu prohlubující se integrace. Výsledky voleb v Německu k tomu otevírají další příležitost.
Přešlapování na místě je vodou na mlýn všem nepřátelům společného evropského domu, kteří staví svou politiku na falešném národovectví halícím se v hávu tzv. ochrany národních zájmů. Dovedu pochopit národní hrdost projevující se třeba ve sportu, v kultuře nebo v umění, ekonomika, obrana a společná ochrana lidských práv a svobod jsou však celoevropským projektem, v němž žádná národní specifika nemají své místo.
Nenechme se ošálit tzv. národovci, kteří používají fráze o ochraně národních zájmů jen pro udržení svých vlastních teplých místeček a pozic, o které by mohli v širší evropské konkurenci velice snadno přijít. Komunisté šli ve svém národovectví až tak daleko, že nechali naši zemi obehnat ostnatými dráty, aby se naše národní hrdost nezačala povážlivě viklat při pohledu na obchody plné zboží a životní úroveň svobodných Evropanů.
Stejné platí i pro dnešek. Naše svoboda a ekonomický blahobyt mohou být garantovány pouze v širším evropském prostoru. Ztratíme-li spojení s Evropou, ztratíme také spojení s těmi, kteří za naši svobodu bojovali nejen v době komunistického útisku, ale kteří jsou jejími strážci i dnes. Každé ne Evropě znamená ANO Rusku. Nechci se tady pouštět do laciné kritiky ruských poměrů, omezím se pouze na to, že si vážím toho, že mohu žít v Evropské unii a Rusko je odděleno Slovenskem a Ukrajinou.
Věřím, že i většina Čechů, i přes oprávněné výhrady k evropské konstrukci více či méně se chvějící na nepříliš hluboko postavených základech, dá přednost vizi byť třeba problémové, byť třeba těžkopádné, byť třeba byrokratické, ale zato vizi, která nás spojuje s lidmi, kteří jsou nám blízcí způsobem života, myšlením, přístupem k práci i k mezilidským vztahům a kteří nadávají stejným způsobem jako my (a nejsou za to to trestáni), před vizí izolace, vizí ostrova nebo vizí východní orientace. Že bychom se bez EU měli lépe? Někteří určitě, proto jim evropská pravidla překáží, většina z nás by ale na lepší časy už mohla jen vzpomínat, a to bez nároku na kritiku, neb brány žalářů by se otevřely zase dokořán.
Fandím Emanuelu Macronovi, jenom mám obavy, že od slov k činům je to stále hodně daleko. V nadcházejících volbách budeme mít také my příležitost, abychom si zvolili zástupce, kteří zajistí, že jakmile se evropská vrtule začne otáčet, budeme mezi těmi, které vzniklý závan větru nenechá stát opodál. Jak říká Jan Neruda – „kdo chvíli stál, již stojí opodál – den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje“. Nenechme si utéci příležitost být jednou mezi prvními, být jednou mezi průkopníky nových vizí, být součástí hnací síly budoucího evropského uspořádání, a nejen stále třesoucí se osikou čekající co na ní zase svrchu spadne. Mohlo by to být něco smradlavého a mohlo by dát hodně práce se z toho zase vyhrabat.
