Tak se musím ptát – Čechům už přestalo záležet na společných evropských hodnotách? Z prohlášení ministerstva zahraničí k diplomatické roztržce mezi Nizozemím a Tureckem už to tak vypadá.
Jinými slovy, zase ta česká beznázorovost (nebo snad umění diplomatické mluvy?), nevidím, neslyším, nevím o tom, to co nás učili za normalizace a co se nám zřejmě tak hluboko dostalo pod kůži, že se toho ne a ne zbavit.
Přestože si Turecka jako země i jako člena a našeho spojence v NATO velmi vážím, s postupem jeho představitelů vůči Nizozemí se zásadně neztotožňuji a vyjadřuji svůj nesouhlas. Co kdyby se takhle některý nizozemský představitel sebral a přijel pohovořit pár hezkých slov se zástupci Kurdské strany pracujících – třeba o tom, jak by mělo vypadat spolužití většiny s menšinou? Asi by se to turecké vládě příliš nezamlouvalo a nedivil bych se jí. Stejně tak se nizozemským představitelům nemusí zamlouvat, že představitel tureckého státu k nim nepozván přijíždí promlouvat k národnostním menšinám (nebo se súdánské vládě nemusí líbit, že turista Jašek s kapsami naditými bankovkami jezdí podporovat křesťanskou menšinu – měřme všem stejně) . A nic na tom nemění skutečnost, že jde o Turky a že jde o věci dějící se v Turecku. Jednou se tito lidé rozhodli žít v Nizozemí, tak by jejich volba měla být respektována a neměli by být dále vtahováni tímto násilným způsobem do interních záležitostí jejich původní vlasti.
My Češi bychom si měli dobře pamatovat, kdo k nám přijížděl koho ovlivňovat v době předmnichovské a k čemu všemu to vedlo. Byť vím, že příměr tak úplně nesedí, že ovlivňování se snad netýká Nizozemí, ale tureckého referenda, důsledky tureckých spanilých jízd mohou vést k podobné eskalaci národnostních rozepří, jako tomu bylo v bývalé ČR. Minimálně v tom, že se zvětší vzájemná nedůvěra turecké menšiny a nizozemské většiny s dopadem na blízké volby a jejich výsledky. A to by už mohlo zajímat i nás a naše ministerstvo zahraničí. Radikalizace nálad je nebezpečím, které ohrožuje celou Evropu.
Strčit hlavu do písku je nejsnadnější řešení, ale k ničemu nevede a nám Čechům v Evropě rozhodně nikdy nepomohlo a nikdy nepomůže. Názor můžeme vyslovit i tak, že jednoho spojence podpoříme a druhého snad neurazíme. Za sebe tak činím tvrzením, že mé sympatie v tomto sporu jsou na straně Nizozemí a Turecko by rozhodně nemělo vyvážet svůj interní názorový zápas za hranice svého státu. Zvláště dnes v době internetové…
Možná by se Turci měli držet starého dobrého „Nědělej jiným to, co nechceš aby druzí dělali tobě“.