To jsem si ulevil. Hloupost, blbost, ignorantství, nevědomost nejsou jen české výsady, ale mají své nositele i u našich německých sousedů. Co jiného si pomyslet o duchaplném rozhodnutí úřadů o odstřelu téměř vyhynulého zubra evropského, který se náhodou zatoulal z Polska do Německa?
To by bylo povyku, kdyby někde v tropické Tramtárii odstřelili poslední kus podpoddruhu poddruhu kostohryze ušatého světlého! Celý svět by v zájmu všeho lidstva a následujících generací, které už nikdy kostohryze ušatého světlého (kromě malé odchylky v utváření horní stoličky nerozeznatelného od kostohryze ušatého tmavého) nebudou moci spatřit, volal po převzetí zodpovědnosti za takový hanebný čin urážející světovou veřejnost. Všichni, kdo něco znamenají, by nešetřili srdceryvnými sladkoboly o dalším kroku, jímž se naše civilizace přiblížila k propasti své záhuby. Globální oteplování, které již dle vyjádření vědců není až takovou hrozbou, by ustoupilo globální tryzně za kostohryze ušatého světlého. A grantové prostředky na nalezení možných přežívajících jedinců někde v neprostupné divočině by se odvážným spasitelům světa a světlonošům lidstva jen hrnuly.
Nedivil bych se, kdyby odpovědný činitel, který rozhodl o odstřelu vzácného zubra, nehoroval předtím za zvýšení ochrany amazonských pralesů nebo za záchranu mizejících orangutanů na ostrově Borneo. Stejně jako naši ochranáři a zelení, strachující se o osud nosorožce tuponosého, ale ignorující nezákonné odstřely, losů, rysů nebo vlků v naší přírodě.
Velice rádi se bijeme v prsa za něco, co nám nepatří a zapomínáme přitom, že stejné hodnoty jsme měli také doma. Dávno jsme je však zničili svou bezohledností, sobectvím, bezuzdnou chtivostí, ignorantstvím nebo prostou hloupostí jako v případě zastřeleného zubra.
Až zase budeme hlasitě vyzývat k ochraně pralesů poskytujících útočiště posledním možným přežívajícím reliktům kostohryze ušatého světlého, východní varianty, a podepisovat petice vládám tropických tramtárií, nezapomínejme, že sami jsme si své kostohryze dávno vyhubili a přirozené biotopy upravujeme způsobem, že je v nich pro původní obyvatele z živočišné i rostlinné říše stále méně místa. K čemu jsou podpisy různých kjótských a jiných protokolů, když praxe se stejně nakonec vždy ohne k uspokojení našeho ekonomického blahobytu a viditelným výsledkem naší úcty k přírodě je zastřelený zubr, který se po dvou stoletích zatoulal na německé území.
Úctu k přírodě a k prostředí, které nás obklopuje, nereprezentují žádné zelené strany a pochybné neziskové a nevládní organizace, jímž jde pouze o vládní granty a zvýšení vlastního blahobytu. Úctu a respekt k přírodě musíme mít především sami v sobě a musíme je umět ve správných chvílích vyjádřit. Pro někoho může tato chvíle nadejít, když má s prázdnou plastovou lahví dojít o pár metrů dál k příslušnému kontejneru. Pro jiného zase ve chvíli, kdy má rozhodnout co dělat s přítomností zubra, vlka, medvěda nebo prasete v blízkém lese. Obě rozhodnutí jsou pro naše životní prostředí stejně důležitá. A pro nás, občany zde žijící, mnohem důležitější, než petice na záchranu kostohryze ušatého světlého v tropické tramtárii.
