Přečetl jsem nedávno velice zajímavou knížku německého vatikanisty Andrease Englische „Bojovník ve Vatikánu“. Přiznám se, že přestože si dávno nedělám iluze o dobrotě, altruismu nebo přílišné rozdavačnosti jakéhokoliv lidského společenství s jakýmkoliv přívlastkem, přece jen mě v knize předložená fakta poněkud překvapila. Že by sám ďábel ovládl i to nejkřesťanštější z křesťanských míst světa?
O to víc vynikne odvaha s jakou se současný papež pustil do čištění Augiášova chlíva jménem Vatikán. A co především vynikne, je jeho vlastní příklad, který nastavuje zrcadlo pokleskům a slabostem naší nejvyšší křesťanské hierarchie mnohdy kázající vodu, ale opájející se vínem těch nejlepších značek.
„Neboj se Zachariáši, neboť Tvá prosba byla vyslyšena, tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.“ píše evangelista Lukáš. Papež František se nikdy v životě nebál a svými činy konal především tak, jak mu velelo vlastní svědomí. Nebál se postavit se vlastnímu jezuitskému řádu, nebál se působit tam, kam se jiní báli přijít a nebojí se ani rozejít se s vlastní vatikánskou kurií a pustit se do boje za její očistu.
A tak čtenářům těchto svých řádků, mnohdy kritickým a odmítavým, škoda že působícím pouze v anonymitě štěkajícího davu, ale také svým spolustraníkům a zástupcům křesťanské demokracie u nás přeji do nového roku především jedno. Nebojme se. Nebojme se vyjadřovat své názory. Nebojme se vyjádřit nesouhlas nebo kritiku. Nebojme se za svým názorem stát, ale současně být připravení ho změnit, jestliže nás oponent přesvědčí, že se mýlíme. A nebojme se ke svým názorům se i hlásit.
Podívám-li se do Německa, Rakouska, Španělska i jiných zemí, vidím, že strana založená na křesťanskodemokratických hodnotách má daleko vyšší potenciál než dokážeme vyzískat u nás doma. V průběhu celého roku jsem se tu a tam snažil poukazovat na jednání, které, dle mého zcela subjektivního názoru, rozhodně nemohlo vést k výraznější voličské podpoře. Jednání, jehož základem byla nejistota, obavy, strach, nechuť vybočit z davu. Je škoda, že místo anonymních štěků jsem se častěji nesetkal s argumenty, jež by mně přesvědily, že se mýlím. A k mému politování mně volby přesvědčily o tom, že zase tak mimo jsem asi nestřílel. Neschovávejme se za to, že křesťanská politika u nás nikdy nebude tak populární a silná jako v západních zemích. Nesouhlasím s takovým názorem. Když to jde na komunální úrovni, musí to jít i na celostátní úrovni. Rockerský oděv a zarputilá tvář však k úspěchu nestačí. Je potřeba také přidat kus odvahy, když o něco jde. Odvahy jít za svým názorem, jsem-li přesvědčen, že je to ten správný. A když neuspěji, když nebude správný, musím být připraven uvolnit místo jinému názoru a jeho nositeli.
Není umění kopat s davem, daleko větším uměním je jít proti davu. Vzpomeňme třeba na obrácení svatého Pavla. Teprve odvrácení od kamenujícího davu mu přináší vysvobození ze strachu a naplnění života. Není umění změnit dres a přimknout se k tomu, kdo dnes vítězí. Daleko větším uměním i výzvou je zůstat na potápějící se lodi a dělat vše do posledního dechu pro její záchranu.
Takový byl a je i můj postoj k povolebnímu vyjednávání. Proč máme štěkat, když štěkají ostatní? Proč nezkusit jíný náhled, náhled křesťanského demokrata, ctícího presumpci neviny a volajícího kdo jste bez viny, házejte první kamenem?
Jaký bude nyní postoj koaličních partnerů třeba v Libereckém kraji poté, kdy byl obviněn hejtman Půta v souvislosti s úplatky při realizaci evropských projektů? Zachová se ODS stejně principiálně vůči Starostům, jako se chová vůči ANO a panu Babišovi? A co náš vztah ke Starostům? Kam se posunou naše principy a zásady? Postoj "tudy nejede vlak" je v politice příliš krátkozraký, neboť už zítra může být všechno jinak a včerejší postoj nebude výrazem principiálnosti, ale hlouposti a nedomyšlenosti.
Nebojme se. Žijeme v demokratické společnosti a stále ještě máme šanci utvářet jí ke spokojenosti a kvalitnímu životu všech našich obyvatel. Každý nápad, každá angažovanost, ale i každá kritika jsou kamínky na cestě ke kvalitní a udržitelné budoucnosti. Přeji KDU-ČSL více odvahy a samostatných názorů a všem ostatním stranám dobré nápady a především ochotu nejen vládnout, ale také sloužit nám občanům a voličům, obyvatelům naší krásné země. Všichni se chceme mít dobře a my, volení zástupci, jsme tu přece především od toho, abychom kvalitu života našich občanů pomohli zajistit. Lidé nám důvěřují, proto nám dávají svůj hlas. Mysleme proto při svém jednání a počínání více na občany, než na sebe a své vlastní zájmy. Nebojme se.
