Dlouho je už držet nebudeme. Snad do konce srpna, pak se zase kus věštby naplní a tištěná podoba Lidových novin a s ní pořádný kus historie českého státu zmizí ze světa. ((Lidové noviny posílí online obsah a stanou se součástí rodiny MF DNES - iDNES.cz). Žízeň, ani zákon pravdou neuhasíš, zpívá populární písničkář Libor „Pepa“ Pavlata v jednom svém songu. Petr Bušta může mít tisíckrát a tisíckrát pravdu, ale ekonomickou ztrátu jí neuhasí. Lidé dneška netouží po novinách nutících přemýšlet, zamýšlet se, domýšlet nebo polemizovat. Stačí jen zkratka internetových zpravodajství. Lidové noviny dojíždí na pravdu, o které píše Petr Bušta. Dokumentují obraz společnosti pořízený k času uzávěrky. Jenže tento obraz, byť je jakkoliv umělecky cenný, je už pro dnešního povrchního čtenáře opředený vrstvou včerejší pavučiny. Na internetu už na něho blýskají nové a nové chytlavé titulky, tak proč se ještě vracet k tomu a zamýšlet nad tím, co bylo včera nebo jaké jsou širší souvislosti popisovaného dění. Nic není přece staršího než včerejší noviny, říkalo se. A kdo má dnes čas číst nějaké analýzy, komentáře nebo úvahy, když stačí přitažlivý obrázek s popiskem a jsme hned chytřejší než nějací novinoví mudrlanti. Kdepak Ludvíku Vaculíku, Karle Kyncle, Petruško Šustrová, Petře Kamberský. Není čas na vaší cestu na hlubinu. Musíme stačit tempu doby, koukat do počítače nebo mobilu, být stále on-line a reagovat na podněty „přátel“, lajkovat, nakupovat, přemísťovat se z místa na místo a tvářit se, jakoby na naší činnosti závisel osud zeměkoule.
Optimismus Petra Bušty je příliš krátkozraký. Své noviny si už brzy nekoupím. Zase zmizí jeden dílek skládačky minulého světa. Světa, v němž se ještě místo sprostých obhroublostí vedly intelektuální diskuse a polemiky, světa, v němž bylo místo na výměnu názorů a pohledů, světa, kde jsme museli hledat nejvhodnější slova, která si pak mnozí čtenáři vystřihovali, a stávala se součástí jejich tištěného bohatství. Světa, ve kterém jsme byli hrdi na svou identitu a nemuseli se skrývat za různými zkratkami a internetovými rádobypřezdívkami.
Tak jsem rád, že jsem si tenkrát vystřihl i úvodník Petra Bušty nazvaný „Papírové pouto“. Už tenkrát jsem se tak nějak pousmál a přemýšlel, kolikpak čtenářů mu asi dává za pravdu. Nebylo jich tolik, aby se noviny daly udržet. Škoda.
Lidové noviny zmizely ze světa už jednou. Byly příliš okatou součástí meziválečné demokracie a komunistům se nehodily do krámu. Třeba jejich doba zase přijde. Třeba mají ještě spoustu lepších dnů před sebou neb dnes se jejich vagon může ztrácet v dálce (nezájmu), ale zítra přece další vlaky pojedou, jak zpívá zase pro změnu Věra Martinová.
