Václava Klause jsem si nesmírně vážil zejména v počátečních fázích jeho politické kariéry. Jeho přínos k ekonomické transformaci a k nastavení standardů fungování tržní ekonomiky je nesmírný. Tak jako u řady jiných politiků, časem srozumitelně formulované myšlenky a názory nahradilo politikaření v tom nejnegativnějším slova smyslu, zrada demokratického soutěžení politických stran, jejímž vrcholem byla potupná oposmlouva ODS se sociální demokracií, a s myšlenkovým přínosem Václava Klause, alespoň z mého pohledu, to už začalo jít z kopce. Jeho prezidentské období pak již považuji vyloženě za velmi slabé a myšlenkově i hodnotově pro rozvoj země nepřínosné.
O to více mně překvapil jeho názor o (myšlenkové) válce v Evropě. Zcela zde s Václavem Klausem souhlasím. Svoboda, demokracie a tradiční rodina, standardní lidské chování, patriotismus, zahraniční cesty proti politické korektnosti, multikulturalismu, genderismu, homosexualismu a masové migraci. Nemohlo to být řečeno lépe. O čem bych s panem exprezidentem asi diskutoval, je rozsah suverenity evropských národních států. Domnívám se, že politika národních států (a s ní spojený nacionalismus) je politikou minulosti, politikou, která skončila s posledním výstřelem druhé světové války a s myšlenkami takových osobností, jakými byly Winston Churchill, Jean Monet nebo Robert Schuman, kteří všichni viděli Evropu nikoliv v pevně strážených a neprodyšných hranicích národních států, ale jako kontinent mírového a kooperujícího soužití jednotlivých národů překračujícího bývalé národní hranice.
Vize Evropské unie je prvním krokem ve směru ke společné evropské civilizaci a pevně věřím, že další kroky ke Spojeným státům evropským budou následovat, i když asi způsobem „jde to, ale dře to“. Jistěže existuje i jiná cesta, cesta pánů Machů a jim podobných, ordinujícím nám nacionalismus, hranice, víza, celní překážky obchodu a další radosti, na které jsme už téměř zapomněli.
Jsem rád, že KDU-ČSL patří ke straně stojící pevně na straně společného evropského domu, společného soužití evropských národů v Evropě bez hranic a tarifních překážek, v Evropě společných hodnot, společných vizí a společných cest k jejich dosažení. A spolu s Václavem Klausem připomínám, že tyto naše hodnoty jsou nyní ohroženy, jsou ohroženy masovou migrací ze zemí kulturně i hodnotově nekompatibilních. Pro naši Evropu je to nový fenomén, který její zakladatelé neznali. Rádi hovoříme o odpovědnosti vůči příštím generacím. Myslím, že největší odpovědností je předat Evropu takovou, jakou jsme ji dostali my. Evropu křesťansko-židovských tradic a hodnot, Evropu vzájemné solidarity silných se slabými, Evropu vzájemné tolerance, nenásilí a spolupráce mezi všemi jejími národy nebo národnostními skupinami, Evropu ekonomicky konkurenceschopnou, vojensky silnou a připravenou odrazit jakoukoliv agresi zvenčí a politicky schopnou nést odpovědnost nejen za sebe, ale i za ochranu všelidských hodnot v globálním měřítku.
Masová migrace je velikou a zatěžkávací zkouškou evropské spolupráce. V této zkoušce musíme zůstat pevní a právě ve jménu společné Evropy budoucnosti musíme migraci a migranty razantně a jednou provždy odmítnout. Stejně rozhodně a stejným způsobem, jako dědové a pradědové dnešních migrantů odmítli naši civilizaci v tzv. národně osvobozeneckých válkách minulého století.
