Přečetl jsem si včera rozhovor s Tomášem Zdechovským na stránkách týdeníku Týden a dospěl jsem k názoru, že má-li se KDU-ČSL vyhnout stagnaci s mrazivým lavírováním kolem 5% hranice volitelnosti, pak je Tomáš Zdechovský nejlepší volbou.
Dvakrát byl zvolen do Evropského parlamentu, má mezinárodní zkušenosti, disponuje nadhledem I rozhledem, který řadě dalších uchazečů chybí, a především se zdá, že jeho ochota pracovat a spolupracovat s partnery vice odráží širší společenské zájmy, než jeho osobní zalíbení a antipatie, jak se s tím setkáváme u jiných uchazečů. Koneckonců, vyjádřením toho je I skutečnost, že jako jediný se ke mně hlásí na stránkách tohoto media, a to už je co říci.
Podstatné je, že volá po zásadní změně politiky KDU-ČSL. Nikoliv kosmetickým úkrokům a tanečkům, ale po zásadním posunu do standardních vod reálné politiky místo službě zájmům úzké názorové skupiny. Volá po opuštění okrajových témat zakomplexované lidovecké politiky a hledání nových, širších a společnost vice zajímajících témat a s nimi spojených názorových proudů.
Něco podobného žádný z jiných případných kandidátů nenabízí. V jejich případě by to byl asi stejně slabý vývar jako bylo předsedování Jana Kasala nebo Cyrila Svobody po velikánovi Josefu Luxovi. Jízda ve vyjetých kolejích. Udržování systému. Nic víc. Možná přece něco, opětovné vypadnutí z Poslanecké sněmovny.
A námitka týkající se řízení strany z Bruselu? Především Zdechovský není Pospíšil. U Pospíšila myslím spíše vadila názorová prázdnota než nepřítomnost v Praze. Cožpak je v dnešní době takový problem řídit organizaci z místa jen trochu vzdálenějšího? Odvykněme si české malosti a buďme Evropané. I to by mělo patřit k velikosti politické strany. Jistě, asi by předseda strany musel být vice viděn doma, ale Brusel opravdu není zase tak daleko, aby se to nedalo zvládnout. Možná by mohl být doma častěji, než leckterý jiný politik cestovatel, brázdící svět s ck Poslanecká sněmovna.
Bylo-li by na mně, hlasoval bych pro Tomáše Zdechovského. Pokud přijme rukavici, kterou sám nadhodil.
