Především gratuluji hnutí ANO k výraznému volebnímu vítězství. Zaslouženému. Hnutí prokázalo po celé předchozí volební období tah na branku a schopnost řešit i vyřešit celou řadu problémů, aniž by se muselo potýkat se skandály nebo se utápět v osobních animozitách a rozepřích. Jsem přesvědčen, že volič ocenil dobře odvedenou práci. Gratuluji také ODS k druhému místu v pořadí, je vidět, že změna politického stylu od nabubřelosti, arogance a opovrhování druhými ke korektnosti, slušnosti a ochotě diskutovat přináší své ovoce. Jen tak dál.
KDU-ČSL ve volbách neuspěla. Vinu za neúspěch nelze svádět na voliče, odklánějícího se od standardních stran k extremismu, jak je slyšet z úst některých vrcholných politiků. Kdepak. Volič se rozhodl zcela správně a přiklonil k těm formacím, které měly odvahu předstoupit před něho s výrazným programem, s výraznými osobnostmi a s jednoznačným zaměřením svých politických cílů. KDU-ČSL měla dobře našlápnuto a mohla dosáhnout historického úspěchu. Připravili ji o něj ti členové předsednictva, kteří hlasovali proti koalici se starosty a nezávislými. Není to slabý program, není to ani malé nasazení členů – skalní příznivci přišli skoro všichni – je to jen a jen malověrnost některých členů předsednictva, kteří zařízli slibně se rozvíjející projekt. Tito členové si sami musí zodpovědět na otázku, sledovali-li přitom více své osobní zájmy a ambice nebo zájmy KDU-ČSL. Barack Obama vyhrál volby se sloganem „We can“. KDU-ČSL prohrála volby myšlením „We can´t“. Naší vlajkovou lodí byla zodpovědnost. Vyvodí nyní vlastní zodpovědnost ti, kteří tak halasně brojili proti dvojkoalici se starosty?
Pokud KDU-ČSL skončí s horším výsledkem než v předchozích volbách, jsem připraven odstoupit, řekl předseda Pavel Bělobrádek před volbami. Skaut drží své slovo, tak uvidíme, co se bude dít. Skončit by však neměla jen éra Pavla Bělobrádka, hlavu na špalek by měli položit všichni ti členové předsednictva KDU-ČSL, kteří svou malověrností a politickou neprozřetelností zapříčinili současný volební neúspěch.
Co dál? Především, skončeme s nesmyslnými a nedůstojnými útoky na předsedu vítězné strany pana Babiše. Pokud už máme jakákoliv podezření, ctěme alespoň princip presumpce neviny. Pan Babiš, na rozdíl od řady příslušníků jiných stran v minulosti, odsouzen za nic nebyl, takže je dle zákona nevinný. A pokud nám bude nabídnuto místo ve vládě, chopme se příležitosti. Politiku děláme pro to, abychom tvořili, nikoliv abychom bořili z opozičních lavic. Buďme hodnověrnou a konstruktivní stranou, která si zaslouží důvěru vítězů podílet se na vládě země.
Dále si vyjasněme, co od KDU-ČSL chceme a očekáváme. Musí nám být jasné, že současná varianta strany bude vždy odkázána na zoufalý boj o vlastní přežití. Větší potenciál než 4-7 % nepřitáhneme. Chceme-li víc, musíme se otevřít novým idejím, názorům, hodnotám, samozřejmě aniž bychom opustili nebo zpochybnili základní fundamenty křesťansko-demokratické politiky. Bez rozkročení a širšího ideově-politického záběru jsme z dlouhodobého hlediska odsouzeni v celostátní dimenzi k bezvýznamnosti.
O novém směřování KDU a jejích partnerech by měl rozhodnout mimořádný sjezd, který zvolí nového předsedu a především nové a změnám naladěné předsednictvo. A tito lidé by měli urychleně začít budovat nové uskupení s programově a ideově slučitelnými partnery. Nebál bych se toho, kdyby takový proces vyústil až ke vzniku nové středové konzervativní entity, která bude soutěžit o vládu s pravicově liberálnější ODS a levicovou sociální demokracií. Nezmiňuji Hnutí ANO, jehož dlouhodobá existence může (ale nemusí) souviset jen a jen s osobností jeho předsedy Babiše.
A na co se programově zaměřit? Vidím pět priorit. Podpora integračního procesu v Evropě a přijetí EURA, změna volebního systému z poměrného na většinový s dvěma sty volebními okrsky a systémem vítěz bere vše, reorganizace důchodového systému způsobem, že potenciální důchodce vždy bude vědět, na co má od eráru nárok a na co si musí v průběhu aktivních let našetřit, reforma systému podpory výzkumu a vývoje, jejíž součástí by měla být i reforma univerzitního vzdělávání a zavedení školného (finanční spoluúčasti) zatím na univerzitách, a konečně zvýšení bojeschopnosti armády a související navýšení rozpočtu na obranu.
I přes výrazný neúspěch KDU-ČSL ve volbách jsme přesvědčen, že strana má obrovský potenciál k novému rozmachu a k zaujetí výraznější role ve společnosti. Aby se tak mohlo stát, musí už konečně odhodit stranou pocit hodnotové výlučnosti až nadřazenosti spojené se strachem z případného propadu a z něho vyplývající křečovitosti v jednání a rozhodování (vzpomeňme na totální krach našich ambicí v Jihomoravském kraji). Na místo toho se musí otevřít novým partnerům, kteří třeba s námi nebudou sdílet naše duchovní založení, ale jejichž morální profil spojený se základní lidskou slušností a akceptací našich hodnotových fundamentů vytváří bázi pro společné prosazování širší politické linie určené ne 5, ale třeba 15 nebo 20 % voličů. Současné rozdrobení stran není výsledkem programových diferencí, ale jen lidské přízemnosti a osobních nevraživostí.
Kolikrát už jsem podobné napsal nebo řekl. A budu tak činit i nadále protože nabídka ke korektní spolupráci musí vyjít jen a jen z naší strany. Rozevřít ruku, náruč nebo paže musíme první sami. Jak široké toto otevření bude, tak široká může být odezva voličů.
Demokracie v naší zemi zatím ohrožena není. Ohrožena však může být existence KDU-ČSL, pokud si neuvědomíme vlastní slabost a nenajdeme partnery, kteří ponesou tíhu politického zápasu za křesťanskodemokratické hodnoty spolu s námi.
