Kde ty loňské sněhy jsou. Možná přichází doba, kdy se do nitra černé Afriky nebudeme jezdit dívat jen na slony a žirafy, ale kdy se začneme inspirovat tamními demokratickými procesy. Už brzy se pro nás může inspirací stát třeba Keňa.
Pamatuji na volby v této zemi před deseti lety. O prezidentský úřad spolu soupeřili Mwai Kibaki jako stávající prezident, a Raila Odinga nově usilující o prezidentský post. V Keni je prezidentský systém vlády, to znamená, že prezident je v čele výkonné moci, a jako takový jmenuje šéfa vládního kabinetu. Vzhledem k významu funkce jsou prezidentské volby rozhodujícím soupeřením o politickou moc v zemi. A jelikož oba soupeři reprezentovali dvě hlavní kmenová uskupení, Kibaki v Keni dominantní Kikuye, Odinga na západě sídlící Luy, proměnilo se prezidentské klání nejen v zápas o politickou moc, ale i v zápas o podíl vlivu obou hlavních kmenů v zemi. V keňské společnosti jde především o vztah k půdě a pastvinám, na nichž budou moci pást dobytek, jehož počet stále zůstává hlavním zdrojem a vyjádřením bohatství.
Volby se konaly v prosinci 2007, ale jejich důsledky jsem mohl pocítit ještě při svém pobytu v březnu následujícího roku. Kibaki se sice prohlásil už před koncem roku vítězem, Odinga však výsledky dlouho nechtěl uznat a následovaly krvavé srážky mezi oběma kmeny, které se projevovaly v podobě nepokojů, bitek, kmenových pogromů a v obrovské uprchlické vlně hledající bezpečí zejména v sousední Ugandě. Před očima mám vzpomínky na zátarasy v oblasti jezera Naivasha, hodinu cesty z Nairobi, kde příslušníci kmene Luo vytahovali Kikuye z aut a autobusů, aby je následně mlátili holemi a nezřídka jim způsobovali těžká i smrtelná zranění. Pamatuji na dým valící se z farem, na zapálené obchody nebo hořící auta. Trvalo do dubna, než se situace urovnala, Kibaki zůstal prezidentem a jeho soupeř Odinga dostal nově zřízený post předsedy vlády…
Uplynulo deset let, Kibaki se po dvou prezidentských termínech podřídil ústavě a dále nekandidoval, přenechal již v roce 2012 své místo synovi otce zakladatele Uhuru Kenyattovi, který tedy nyní obhajoval svůj post. Soupeřem mu byl kdo jiný než Raila Odinga.
Volby tradičně napjaté, výsledek nepřekvapil, Kenyatta obhájil svůj post. Regulérnost voleb odsouhlasili Nadace Jamese Cartera za USA, pozorovatelé EU i Organizace afrických států. Odinga ovšem výsledky neuznává a podává stížnost Nejvyššímu soudu. A tady začíná nová historie, přichází bezprecedentní okamžik, kdy předseda nejvyššího soudu soudce David Maraga uznává Odingovu stížnost a prohlašuje výsledek voleb za neplatný. Překvapením ale není konec. Přichází další, asi nejen na africké poměry zcela jedinečný moment – Uhuru Kenyatta rozhodnutí soudu respektuje a vyzývá své příznivce k zachování klidu. Co bude dál v Keni, se necháme překvapit.
Ale co bude u nás? I u nás slibuje předvolební kampaň zajímavou a možná s keňskými poměry srovnatelnou podívanou. Jak jinak nahlížet na kampaň okořeněnou kauzou Čapí hnízdo, jednáním poslanců o vydání favorita voleb policejnímu vyšetřování, distancem politických stran od možné koalice s pravděpodobným vítězem voleb, úvahami o jmenování či nejmenování trestně stíhaného občana předsedou vlády?
Jak vidno, v Keni demokracie zapustila kořeny a zdá se, že aktéři politického boje jsou připraveni respektovat rozhodnutí pilířů, na nichž je demokratická stavba postavena. Jak tomu bude za necelé dva měsíce v Česku? Zvítězí v srdci Evropy hlas voličů nebo zákulisní politické machinace? Kdo bude nakonec rozhodovat o sestavení vlády? Budou to policejní orgány, prezident nebo voliči? A o čem se budeme v kampani bavit víc? Bude to třeba podpora vědy a výzkumu, nebo co komu předal a nepředal šéf ANO?
Kdo znají poměry v afrických zemích, asi by souhlasili s tím, že podobná situace jako je u nás, by byla zárukou prolévání krve, ať už by výsledky voleb dopadly jakkoliv. Nám nezbývá než věřit, že naše volby nakonec proběhnou regulérním způsobem a ať již zvolíme kohokoliv, hlavy zůstanou chladné a bude moci být vytvořena akceschopná vláda, která nás dokáže provést úskalími nejen domácích potíží a těžkostí, ale i úskalími komplikující se situace na evropském kontinentu i ve světě.
Bude nyní zajímavé sledovat volební průběh v obou zemích, v Keni i u nás. A porovnat, která z nich se s možným ohrožením demokratických principů dokáže vyrovnat lépe.
