dobrý den - mám dotaz k vaší odpovědi na Díky za dotaz -
uvádíte tam roky 1939 a 1968 u nás jako ekvivalenty Krymu - ale já si nepamatuji, že by u nás bylo vypsáno referendum o tom, zda souhlasíme s obsazením naší země německými vojsky a vojsky SSSR - jakpak by asi taková referenda dopadla? A myslíte, že by bylo vůbec reálné je vypsat? Referendum na Krymu, stejně jako např. volby v Syrii, bylo dozorováno mezinárodními organizacemi a je nezpochybnitelné. Nevloudila se vám tedy do vašeho srovnávání nějaká logická chybka?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Na Vaší otázku si dovolím neodpovědět svými slovy, ale použiji zajímavý document zveřejněný na http://sklenenykostel.net/index.php/menu-hist/2935-a-15-3225: Cituji z dokumentu:
Referendum má svoji přitažlivost – a říká si o důvěryhodnost, i když je nesmyslné... Bylo zajímavé sledovat, jak se český Radiožurnál dnes ráno (17. 3. 2014) probouzel z ruského rauše do reality. „Přes 95 procent obyvatel Krymu chce jeho připojení k Rusku,“ slyšeli jsme ve zprávách ve 4.30 – no to snad ne, říkal jsem si a zvažoval, že napíšu nějakou stížnost. V 5.00 už to bylo „přes 95 procent voličů“. Ale ani to přece není pravda (pokud tedy vůbec věříme údajům krymské ruské volební komise)! Teprve v 5.30 bylo konečně řečeno „přes 95 procent hlasujících“ s uvedením údaje o „přibližně sedmdesátiprocentní volební účasti“. I tak je ovšem více než šedesátiprocentní většina krymského obyvatelstva pro Rusko, ale je to přece jen něco jiného nežli více než 95 procent – pokud tedy věříme údajům volební komise (já jim nevěřím – a také kyjevská vláda hovoří o tom, že čísla jsou to zmanipulovaná) a považujeme-li za regulérní referendum v podmínkách vojenské okupace a hrozeb vůči odpůrcům připojení k Rusku, v podmínkách odpojení ukrajinských televizních kanálů a při manipulativně položené otázce, která vlastně nedávala možnost vyslovit se pro pevné spojení s Ukrajinou... V 6.00 pak ze zpravodajství Radiožurnálu zmizely jakékoliv číselné údaje – a mluvilo se už jen o tom, že poslanci krymského regionálního parlamentu „dnes půjdou do práce,“ aby „sepsali a odhlasovali“ oficiální žádost o přijetí do Ruské federace. (Myslím, že ji nemusejí sepisovat, dostali ji už před refedrendem z Kremlu.) Po 8. hodině našeho času pak byly zveřejněny oficiální definitivní výsledky: volební účast 82 % a pro Rusko 96,6 % odevzdaných hlasů.
Referendum má svoji přitažlivost, říká si o důvěryhodnost... I diktátoři a agresoři se učí: Adolfa Hitlera ještě nenapadlo, aby si připojení Sudet k Německé říši nechal v roce 1938 posvětit v referendu: nepochybuji, že by je vyhrál – a s podobnými čísly jako Putin na Krymu. Jinak jsou ovšem jejich metody pořád stejné: intenzivní a emocemi nabitou propagandou vyvolat duchy nacionalismu a nadřazenosti Němců (Rusů) nad chaoticky jednajícími Čechy (Ukrajinci), šířit zároveň strach z chystaných útoků Čechů (Ukrajinců) proti německému (ruskému) obyvatelstvu, před nímž je zachrání jen náruč velké a mocné říše...
Paralela s Hitlerem vůbec není absurdní: ruské obyvatelstvo v celé zemi je již krmeno válečnickou propagandou a moderátor státní televize Dmitrij Kyseljov řekl, že „Rusko je schopné proměnit USA v radioaktivní popel“...
Ne, paralela s Hitlerem není absurdní: před druhou světovou válkou západní státy také nechávaly, aby Hitlerovi prošla jedna agrese za druhou, a tak pokaždé přikročil k další a ještě větší... Konec citace.
To jen k referendu na Krymu. S uvedeným názorem se ztotožňuji a dovoluji si říci, že do mého srovnání se žádná logická chybka nevloudila.
