Česká republika zažívá v posledních letech nebývalý růst, který nám skutečně dal šanci nadechnout se po následcích krize z let 2008 - 2013, ale zejména nám poskytl čas, abychom se dokázali přichystat na pokles, stagnaci a nebo případně možnou novou krizi. Je důležité, že i Národní rozpočtová rada v druhé polovině roku 2018 upozorňuje na to, že se má začít snižovat schodek státního rozpočtu. A já dodám, že zvlášť v době hospodářského růstu máme dluh státu řešit velmi razantně a nikoliv pouze kosmeticky.
Ve zprávě Národní rozpočtové rady v roce 2018 se píše - a teď budu používat některé její citace - že v dlouhém období výsledky simulací jednoznačně ukazují, že při současném nastavení legislativy jsou české veřejné finance dlouhodobě neudržitelné. To není kritika z mé strany, to jsem si teď nevymyslel, tady cituji oficiální dokument, který vláda přivítala jako vhodný příspěvek do diskuse. Dluh sektoru veřejných institucí byl v závěru dlouhodobé projekce označen, že explozivně poroste. A tady v tomto případě je nutné říct, že hlavní příčinou dlouhodobé neudržitelnosti českých veřejných financí je nesoulad mezi současným nastavením legislativy na straně jedné a očekávaným demografickým vývojem na straně druhé.
Podíváme-li se, jak se řeší otázka důchodové reformy, dozvíme se, že budeme dělat pouze kosmetické úpravy a systémová změna se konat nebude. Ukazuje se totiž, že budoucí nerovnováha důchodového systému je pro neudržitelnost veřejných financí skutečně zásadní. V současné době - a to jsem přesvědčen a to ukazují ty dané predikce - máme poslední možnost zvrátit negativní vývoj veřejných financí a udělat skutečně smysluplnou, dlouhodobě udržitelnou důchodovou reformu. Tato vláda nic nekoná a bohužel tím značně poškozuje budoucnost České republiky. Jestliže se tak nestane a nebudeme mít v dohledné době, v krátké době, důchodovou reformu, budeme čelit výhledově takovému zadlužení České republiky, které si neumíme dnes ani představit. Odhad je až 230 procent HDP.
V tomto kontextu je také důležité zmínit některá vyjádření Programového prohlášení vlády, jak jsou v rozporu s tím, co se skutečně děje. Místo podpory sociálních služeb je zde jejich destabilizace a ohrožení tak, že koncem roku řada z nich nebude schopna poskytovat služby našim občanům, kteří je nutně potřebují. Již v současné době jsou zdravotní sestřičky, které poskytují domácí zdravotní péči ve stávkové pohotovosti, a řešení ze strany státu, smysluplné řešení a systémové, se opět nerýsuje. Neznáme zde onen proklamovaný investiční program, jak zmínil můj předřečník, ale to, co můžeme říct, je to, že ze všeho kouká to, že nejsou stanoveny priority. Priorit nemůžete mít donekonečna, jenom na základě toho, že budete furt jenom slibovat. To nejsou priority.
Také se v Programovém prohlášení vlády píše, že reforma státu začne vyrovnaným státním rozpočtem. Nestalo se tak. Rozumím tomu, paní ministryně, prostřednictvím pana předsedajícího, že ho schválila Sněmovna. Taky na to vládní koalice má většinu. Ale ten rozpočet nebyl vyrovnaný a bylo to porušení Programového prohlášení vlády, které říkalo, že bude a reforma státu začne vyrovnaným státním rozpočtem. Píšete, že nebudete zvyšovat daňovou zátěž, a místo toho přicházíte s nápady kde, koho dalšího a jak zdanit. Jak jsem říkal, důchodová reforma se nekoná. A podle mě to beru jako ten největší podraz na naše děti a na naši budoucnost. Abych to trochu odlehčil, jistě všichni znáte pohádku o třech prasátkách. První dvě z nich stavěla domečky rychle, o překot, ze slámy a z bláta, a smála se to mu třetímu, který stavěl z cihel, poctivou stavbu. A jistě víte všichni, jak to dopadlo. Přišel vlk, foukl, první dvě stavení sfoukl a jediné to třetí stavení dokázalo tento nápor vydržet.
Témata, která nyní řešíme, je hrozící deficit státního rozpočtu 2019. Ale jenom krátce se vraťme do minulosti. Když jsme v létě 2018 poukazovali při tvorbě letošního rozpočtu na to, že vláda staví domeček ze slámy a z klacíků, že je nereálný a ne zodpovědný, tak jste, paní ministryně, říkala, cituji: Ale nestrašte, pane místopředsedo! To jsou vaše slova. No, aby se pak ukázalo, že po pár měsících orgií v rytmu všechno bude, přišla novoroční kocovina a pomalé vystřízlivění. Opakované snižování odhadu růstu české ekonomiky z původních 3,3 na současných, jestli to stále platí, 2,4, neudržitelná struktura výdajů bez jasného akcentu na budoucnost, tedy investice, se čím dál tím obtížněji maskuje a zpráva NKÚ o tom hovoří velmi jasně. Vaše vlastní orgány, poradní orgány, které by bylo vhodné akceptovat, jako Národní rozpočtová rada, alarmují a říkají o rizicích zpomalujících se ekonomik eurozóny včetně našeho nejvýznamnějšího partnera, kterým je Německo. A to zde ani nebudu dále více rozvíjet riziko brexitu, které reálně hrozí.
Vraťme se trochu do reality každé rodiny, která žije v České republice. Každá rodina přece ví, že když se daří, tak je potřeba odložit část peněz na horší časy, ať už investicí, nebo spořením. A jako bývalý místostarosta vám mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že když se daří inkaso daní, tak je třeba nejenom investovat, ale také spořit na horší časy. Každá rozumná obec, každý rozumný kraj taktéž hospodaří s rozumem, a proto mají naše obce, města a kraje přebytky. A zde je třeba říct přebytky, na které už si, milá vládo, také dlouhodobě brousíte zuby. Drobná praktická rada. Pojďte se poučit do krajů, do našich obcí, měst. Mile rád vás uvítám například u nás v Dačicích nebo v Jihočeském kraji a naleznete inspiraci pro zodpovědnou politiku hospodaření. Můj vzkaz, milá vládo, je jasný a týká se té pohádky: Nemrhejte a nebudete se muset bát vlka jménem recese, až z plných plic foukne. Myslete dál než na horizont jednoho volebního období, protože v současné době se, milá vládo, chováte sobecky, myslíte na sebe, ale nikoliv na budoucnost a na naše děti. Jestliže nepřijdou zcela zásadní reformy, čeká nás velmi těžké období, které případná recese jenom prohloubí.
Děkuji.
