Vážený pane předsedo, dámy a pánové, děkuji za slovo. Tento Parlament se v posledních letech již víckrát vyslovil proti různým novodobým formám antisemitismu. Tato zrůdná ideologie se - jak víme - dostatečně poučila z historie a namísto hlásání přímočaré nenávisti k Židům, jak k jednotlivcům či k etniku, bere na sebe většinou různé zástupné formy, které mají umožnit šíření jejího zlověstného poselství.
Její nejoblíbenější transformací posledních deseti let se stala rádoby kritika židovského státu, tedy Izraele. Tady mi dovolte, abych zdůraznil, že Izrael je samozřejmě kritizovatelným, může a musí být kritizován tak jako každý jiný stát na světě. Ale tady je důležité zdůraznit - pouze jako každý jiný stát. Ne nesrovnatelně více, jak se to v případě Izraele v naprosté většině děje.
Jedna z nejběžnějších forem protiizraelského antisemitského aktivizmu se pak v posledních letech skrývá za písmeny BDS, neboli BiDýeS, anglickou zkratkou pro Boycott Divestment and Sanctions, tedy česky bojkot, stažení investic a sankce. Jde bezpochyby jednoznačně o snahu Izrael izolovat nejenom ekonomicky, ale i ve všech dalších směrech a co nejvíce jej poškodit.
Není určitě náhodou, že kdykoliv vidíme obrázky z protiizraelských demonstrací ze zemí západní Evropy, nebo Spojených států, tak takřka vždy narazíme na plakát, na kterém je napsáno BDS, a případně i nějaký další, který nabádá k fyzické likvidaci Izraele.
V tomto případě jsem rád, že zde mohu konstatovat, že i nadále platí skutečnost, že v České republice je velmi nízká hladina antisemitismu a jeho různých projevů. Jednak z nejnižších, a to v evropském, tak i v globálním měřítku. V souladu s tím faktem se u nás BDS kampaň stále ještě nijak zásadně neprojevuje. I zde jsou však jedinci, kteří se snaží iniciovat. Většinou se pohybují na radikálním okraji společnosti a jejich reálný dopad je zatím proto poměrně mizivý.
To v žádném případě neznamená, že bychom měli usínat na příslovečných vavřínech. V prvé řadě i u nás dorůstají další generace, které nemají žádnou přímou zkušenost se zločinným režimy, a proto jsou náchylnější k tomu, přijímat radikální rétoriku. Jsme nedílnou součástí Evropské unie a jako takoví máme i svůj díl evropské zodpovědnosti a samozřejmě i odpovědnosti globální. Před několika dny jsme si připomínali výročí začátku druhé světové války, která sebou přinesla vedle nekonečné řady dalších zločinů a utrpení i holocaust, tedy systematické zabíjení konkrétního etnika s cílem jej totálně vyhladit. I tato hrůza svého času začala jen jednotlivými projevy antisemitismu, které nakonec narostly do systému, a zbytek toho příběhu všichni známe.
Jsem si velice dobře vědom toho, že toto přirovnání, které jsem uvedl, je výsostně nekorektní a neodpovídá současné realitě. Použil jsem jej však proto, abych takto natvrdo připomenul jednu základní skutečnost - každé, i malé zlo, když se nechá být, má vždy tendenci nekontrolovatelně růst. Návrh usnesení bych poté přednesl v podrobné rozpravě, stejně tak jako po dohodě žádám, aby zpravodajem tohoto bodu se stal pan poslanec Janulík.
