„Šel si po práci jen koupit jídlo a začali se s ním hádat sedmnáctiletí teenageři,“ popsal serveru Lidovky.cz jeho dlouholetý spolubydlící. Co se to děje s mladistvými ve Velké Británii a co se to děje obecně v Evropě, která je daleko egoističtější, polarizovaná, radikálnější. Někteří se snaží tvářit „normálně“, ale stojí je to velké úsilí, které musí pro zdání „normálnosti“ vynaložit. Někteří, zejména mladší, toto úsilí nepodstupují a volí rovnou cestu „uvolňujícího“ násilí. Je to jednodušší, nesvádějí sami se sebou dennodenní boj, který dělá z člověka druh homo sapiens.
Na násilí se musí odpovědět silou a trestem. Tak nějak jako podle Dostojevského. Obávám se však, že problém je daleko hlubší. Měli bychom se, resp. musíme se zaměřit na důsledek, nikoli jen na příčinu. V rozhovoru s přítelem zabitého Čecha také zaznělo: „To je takový zdejší zvyk, když někoho zabijí, první věc, co Angličané udělají, je to, že kladou svíčky“. Uctít památku je správné, ale je to málo! Jen zapálit svíčku nestačí!
Psáno pro blog.idnes.cz