Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, dámy a pánové.

Vůbec jsem neměl v úmyslu vystupovat, protože k tomuto tématu už tady bylo před léty řečeno hrozně moc. Ono je to virtuální, ale život v praxi je úplně jiný. Já jsem před chvílí tady něco slyšel, a mně to nedá, abych vám to řekl, nebo neřekl. Když půjdete na vyšetření k doktorovi a bude zapotřebí vyšetřit konečník, tak lékaři to dělají pomocí rukavic. Ten dotyčný mi před chviličkou řekl: „My už jsme ty rukavice soutěžili šestkrát. Když jsme je konečně vysoutěžili, tak ony byly ty nejlevnější, no jo, ale ony se trhaly.“ A není to nic příjemného u cizího člověka protržené rukavice, prst někde. Kam my jsme to až došli? Uvědomují si to mnozí předkladatelé, kteří jsou právníci, kteří jsou „ajťáci“, kteří jsou, já nevím, co všechno, ale lopatu a krumpáč skoro neviděli? Nebo nebyli v té nemocnici, aby dělali tyhle úkony. Kam až jsme to došli, že nejsme schopní vydefinovat a napsat, že potřebujeme takové a takové rukavice, které se nebudou trhat.

Zkuste to. To musíte nějaké mikro, něco dát, aby to mělo nějakou pevnost. A na to musíte udělat podle minimálně dvě vysoké školy, abyste to byli schopní vydefinovat. Vždyť je to šílené. To, co se děje dneska při výběrových řízeních na radnicích apod. A pak se řekne, že se krade. Ukažte mi, kolik starostů bylo za celou tu dobu, z těch skoro šesti a půl tisíc, nachytáno, že kradlo? Já jsem třicet let v tom, nikdy jsem nic nekradl, naopak jsem donášel. A když jsme neměli služební auto na radnici, tak jsem jezdil se svým soukromým, ani jsem si nepsal cesťáky, protože jsme na to neměli.

To neřeší nikdo. Je to šílené. Tenhle stát se zblázní v administrativě, v byrokracii a bude to konec. A ti druzí, kteří tohle nemají, třeba Němci, to nejsou jenom západní, mi říkali: „Vy jste se zbláznili. Vy jste se dokonale zbláznili.“ To mi říkají starostové, moji sousedi v Sasku. Přemýšlejme a nedělejme blbosti. Děkuji za pozornost.