Poslankyně a poslanci trávili dlouhé hodiny přednášením návrhů na změnu pořadu schůze, hlasováním o nich, zpochybňováním hlasování a jejich opakováním a přestávkami kvůli poruše hlasovacího zařízení. Uvážíme-li, že přečtení jedné stránky formátu A4 trvá zhruba tři minuty, pak poslanec Zdeněk Prosek (ODS) přečetl při svých návrzích na změnu pořadu ne méně než třicet listů a poslanec Petr Nečas (ODS) patnáct stránek.
Ani v rozpravě se zástupci lidu nenechali zahanbit. Miroslav Kalousek (TOP09) „nakrmil“ poslankyně a poslance na téma „progresivní daně“ (nebo spíše „kterak jsem rozeznal širší příčiny a souvislosti ekonomické krize“, na základě podkladů z ministerstva financí) pětadvaceti a Ivan Langer (ODS) na téma „korupce“ (spíše „co skvělého jsem jako ministr vnitra dokázal“) dvaadvaceti stránkami. Z vystoupení Petra Nečase k různým tématům by se dala ostatně poskládat menší knížka. Ostatní poslankyně a poslanci také nelenili a „vyrobili“ další knížky, které ovšem, naštěstí, nikdo číst nebude, protože by umřel nudou.
Poslanci také trpěli zvláštní nerozhodností a museli neobvykle dlouho „klubovat“, scházet se a radit. Vypijete-li jednu kávu za deset minut, pak jste jich při poradách klubu ODS mohli vypít čtyřiadvacet. Miloslav Vlček (ČSSD) by vám jich umožnil osmnáct a Miroslava Němcová (ODS) nejméně deset.
Občas se poslanci i poškorpili. Poslankyně Šojdrová (KDU-ČSL) například obvinila poslance Ratha (ČSSD), že jí mezi čtyřma očima řekl: "Já ty vaše lidovce a ty vaše charity v tomto kraji stejně vyhladím." Když poslanec Rath reagoval, že se nebude snižovat na její úroveň, došlo k dalšímu vzrušení a poslanec Boháč (ODS) přistoupil k pultu a vzrušeně gestikuloval. Rath poté veřejně vyzval předsedu klubu Tluchoře, aby si odvedl toho "vulgárního chlapíka" na místo, na které patří. Tluchoř reagoval, že on naopak předsedu klubu ČSSD vyzývat nebude, neboť kdyby si měl Ratha odvést tam, kam skutečně patří, pak by oba skončili na velmi nevábném místě. Zkrátka klasický sněmovní folklór.
Výsledkem je, že jedna řádná a čtyři mimořádné schůze s výjimkou zcela bezproblémových bodů neuzavřely téměř nic. A to, co uzavřely, většinou také nic dobrého nepřineslo: velmi sporný zákon na regulaci internetu a návrh dvou nových paragrafů do trestního zákoníku, postihující lidi ohrožující svými laserovými paprsky letecký provoz. Snad za jediné pozitivum se dá považovat schválení novely zákona o elektronických komunikacích, která zavádí mj. možnost odpojit zařízení, z nějž se uskutečnilo tzv. zlomyslné volání na tísňové linky.
Mýlil by se ten, kdo by soudil, že takovýto průběh a výsledek schůzování vštípí zákonodárcům užitečná naučení. ODS zřejmě neustoupí od své obstrukční taktiky a ČSSD zase ze své zarputilé snahy prosazovat své populistické návrhy. A nic na tom nezmění ani fakt, že každému, kdo jen zběžně nahlédne do jednacího řádu a porovná si lhůty pro projednání zákonů Senátem a/nebo prezidentem zamítnutých s termínem konání sněmovních voleb, musí být nad slunce jasné: návrhy, které nebudou mít průřezovou podporu, již do voleb nemohou vstoupit v platnost.
Občané tedy reptají nanejvýš oprávněně, vezmeme-li v úvahu, že jeden sněmovní den podle organizace e.stat přijde daňové poplatníky na ne méně než tři miliony korun. Měl bych tedy pro pana Vlčka, který prý hloubá, jak poslance umravnit, jeden námět: každý ať hovoří jak chce dlouho, ale ať ze svých prostředků vždy přispěje na čas, o který svými hlubokomyslnými úvahami obecenstvo připraví. Myslím, že počet sněmovních expertů a renesančních osobností, které jsou odborníky (téměř) na všechno, by vůčihledě poklesnul. A spokojenost občanů, kteří někdy maně přemítají, zda poslanec skutečně když zavře pusu, má uklizené pracoviště, by naopak nejspíše rapidně vzrostla.
