ZDE najdete originál ZDE Goldmanův životopis.

Pokud vás zajímají další podobné články a čtete anglicky, přikládám ještě link na New York Times (ZDE). Napsali jej ředitelka asijského programu v German Marshall Fund s analytikem American Enterprise Institute. Záměrně volím americká média a instituce, protože pro zdejší černobílé ideology bude obtížnější je dehonestovat jako “pročínské”, což je jejich obvyklá taktika, zrcadlově kopírující metody propagandistů minulého režimu. Je také asi zbytečné dodávat, že v českých médiích hlavního proudu si nic podobného nepřečtete.

A nyní už “Náměsíčný pochod do války s Čínou”, část II:

To, co činí návštěvu Pelosiové tak provokativní, je její ústavní postavení, coby další osoby v pořadí po viceprezidentovi v prezidentském nástupnictví. Návštěva amerického viceprezidenta by byla, dle diplomatického protokolu, rovna diplomatickému uznání a tedy by překročila červenou čáru. Návštěva toho dalšího v pořadí se této červené čáry dotýká.

Naše (USA) diplomatické vztahy s Čínou jsou založeny na šanghajském komuniké z roku 1972, které konstatuje:

„Čínská strana potvrdila svou pozici: otázka Tchajwanu je klíčovou otázkou, bránící normalizaci vztahů mezi Čínou a USA. Vláda Čínské lidové republiky je jedinou legální vládou Číny. Tchajwan je čínskou provincií, kterou čeká dlouhý návrat zpět do vlasti. Osvobození Tchajwanu je čínskou vnitřní záležitostí, do níž nemá právo se vměšovat žádná další země. Americké ozbrojené síly a vojenské základny musí být z Tchajwanu staženy. Čínská vláda pevně odmítá jakékoliv aktivity, mající za cíl ‚jednu Čínu, jeden Tchajwan‘ nebo ‚jednu Čínu, dvě vlády’nebo ‚dvě Číny‘ nebo ‚nezávislý Tchajwan‘ nebo prosazovat, že ‚postavení Tchajwanu je věcí budoucího rozhodnutí‘.“

„Americká strana prohlásila: USA uznávají, že všichni Číňané na obou stranách tchajwanského průlivu zastávají názor, že existuje jedna Čína a že Tchajwan je součástí Číny. Vláda USA nezpochybňuje tuto pozici. Potvrzuje svůj zájem na mírovém vyřešení tchajwanské otázky Číňany samotnými.“

Člen Nixonovy delegace, která sepsala tento dokument v roce 1972, mi řekl, že Pelosiové návštěva „jasně porušuje duch šanghajského komuniké“ a to kvůli jejímu ústavnímu postavení. Rozhovory, vedené činitelem tak blízkým samotnému prezidentovi, de facto vytváří z tchajwanské vlády suveréna, což je v rozporu se závazkem z roku 1972 k „vyřešení tchajwanské otázky Číňany samotnými“. Proto čínský prezident Xi Jinping řekl Bidenovi v rozhovoru minulý týden „když si budete hrát s ohněm, vzplanete“. Čína nevyslovila takovou výhrůžku vůči USA od roku 1972 od Nixonovy návštěvy.

Bidenova administrativa rozhořčeně odmítla za tu návštěvu přijmout odpovědnost. Ministr zahraničí Antony Blinken prohlásil, že návštěva Tchajwanu je „zcela rozhodnutím paní předsedkyně“. Kdyby Pelosi letěla komerčním spojem místo letadlem amerického vojenského letectva, měla by Blinkenova námitka více kredibility. Prezident Biden řekl novinářům off-record, že „ozbrojeným silám se to nelíbí“, ale neudělal nic, aby Pelosi odradil. Mluvčí John Kirby zdůrazňoval reportérům, že politika jedné Číny se nezměnila.

To je double talk a v Číně nemá váhu. Prof. Wang Wen z university Renmin byl tázán Observerem „Dělají se USA hloupými?“ Odpověděl „Tenhle pokus dělat se hloupými znamená, že jasně chápou čínský základní zájem a červenou čáru ohledně Tchajwanu, nicméně se přesto rozhodli ji překročit.“

Na řadě je Peking. Téměř jistě nebude následovat žádný výbuch. Námořní blokáda Tchajwanu je jednou z možností. To by Čína mohla zkusit proto, že Tchajwan není suverénní stát, uznaný USA, takže Čína může rozmístit své námořnictvo, kde chce v okolí ostrova a nechat USA vypálit první výstřel. Zatím je to čistá spekulace.

Pokračování v pátek 12. 8.