Já bych se chtěla před závěrečným hlasováním zákona o odpadech zmínit o dvou návrzích, které jsou předkládány.
Jedním z nich je stanovení třídící slevy a sazby poplatku. Ministerstvo životního prostředí navrhuje nově upravenou třídící slevu v jednotlivých letech. Zatím se však ukazuje, že většina obcí včetně těch, které mají třídění jako svou prioritu a dlouhodobě do něj investují, nedosáhne na limity takto navržené třídící slevy. Návrh může tedy vést k tomu, že obce budou ve finále spíše rezignovat na potřebu vysokého stupně třídění a produkovat větší množství směsných odpadů. To je však v rozporu s cíli Evropské unie, která definovala, že již do roku 2030 má být množství směsných odpadů redukováno na polovinu. V reakci na aktuální situaci týkající se pandemie koronaviru, která zasáhla i odpadové odvětví, konkrétně nakládání s komunálními odpady, navrhujeme tedy posunutí výpočtu třídící slevy až ve vztahu k poplatkovému období roku 2023. Též navrhujeme změnu sazby poplatků, a to s ohledem na dosaženou úroveň třídění tak, aby měly obce určité záchytné úrovně a neztratily zcela nárok na slevu a byly při tom dále motivovány ke zvyšování míry třídění komunálních odpadů. Naše obce podporují evropské cíle. Jsou pro postupné omezení skládkování, jak stanoví Evropská unie, jsou pro třídění odpadu a chtějí splnit závazné recyklační cíle. Dejme jim tedy k tomu ty správné podmínky.
A druhá věc, kterou bych tady chtěla zmínit, je pozměňovací návrh, který předkládá pan kolega Zahradník a je označen pod písmenem A15. Pozměňovací návrh vkládá do přechodného ustanovení v § 160 nově dva odstavce, které zavádí, že za odpady určené k využití na skládce v první fázi provozu skládky a k výrobě výrobků není třeba vybírat poplatek za ukládání podle § 45, a to zpětně po nabytí účinnosti zákona č. 229/2014. Rovněž tak za odpady podle předchozího odstavce provozovatel skládky nevytváří finanční rezervu. Jedná se tedy o zpřesnění rozsahu poplatkové povinnosti. Z textu pozměňovacího návrhu i z odůvodnění je evidentní záměr vytvořit retroaktivní pravidlo a za takové ukládání odpadu se v některých příkladech poplatek neplatí, a to zpětně. Pravidlo obsažené v pozměňovacím návrhu představuje takzvanou pravou retroaktivitu, to je situaci, kdy účinky nové právní úpravy nepůsobí jen do budoucna, ale též zpětně. Rovněž tak to vysvětluje i nález Ústavního soudu pod č. 53/10, body 145 a 147. Poplatková povinnost původců odpadu se nejeví být rozporná s principy humanity a morálky, naopak byla stanovena pro ochranu životního prostředí jako hodnoty chráněné v článku 7 Ústavy. Nic rovněž nenasvědčuje tomu, že by poplatková povinnost podle § 45 zákona o odpadech a její dosavadní výklad byly protiústavní a rozhodně takovou protiústavnost Ústavní soud nekonstatoval. Zvlášť závažným zásahem do principu právní jistoty a důvěry v právo a nabytých práv by bylo, kdyby obce musely na základě retroaktivního zákona vybrané poplatky vracet.
Považujeme tedy proto tento pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona o odpadech za protiústavní, odporující článku 1 odst. 1 Ústavy, který zakotvuje zákaz pravé retroaktivity jako jednu z náležitostí demokratického právního státu.
Děkuji za pozornost.