Největší zločin politika je jeho vlastní hloupost…

Místopředseda vlády a předseda KDU ČSL Pavel Bělobrádek se  setkal se zástupci sudetských Němců a uctil památku obětí poválečného odsunu Němců z Československa. Položení květiny u památníku nebylo součástí oficiálního programu, pročež Bělobrádek nechápe, proč je to tolik dramatizováno. Šlo prý o gesto smíření. Tak nějak, i když s výhradou, to vidí i předseda vlády B.Sobotka. Ve vzácné shodě ho doplnil M.Kalousek který řekl, že jemu se Bělobrádkův krok jeví jako gesto smíření a má jeho podporu. „Toto gesto od místopředsedy vlády je namístě a myslím, že bychom měli hledat cestu k vzájemné komunikaci a definitivnímu smíření,“ řekl Kalousek.

   Zásadní otázka zní: Proč se po nás, Češích , zase a opakovaně, chce, abychom se omlouvali, "hledali v sobě empatii", přiznávali vinu či viny? Odsun byl schválen jako jedno z opatření pro eliminaci německé rozpínavosti, vrozeného militarismu, česky válkychtivosti, neskrývaného pocitu rasové nadřazenosti, zkrátka jako opatření pro zajištění míru.

    To, že se odsun nekonnal právě v rukavičkách bylo dáno právě skončeným válečným utrpením. Pokaždé, když se někdo chce ptát na to proč? jste je (nás) odsunuli, musí na věky zaznít věta: „Protože jste rozpoutali nejstrašnější válku v historii lidstva. Protože jste vraždili, loupili, vypalovali celá města a vesnice, zabírali státy a jejich obyvatele vykořisťovali jako otroky. Včetně tehdejšího Československa, ze kterého jste nejprve urvali kus státu, a pak jste z něj udělali Protektorát, s konečným cílem eliminace Čechů jako národa a rasy“.

 Odsun byl pouze jedním z opatření, která takovým choutkám měla do budoucna zabránit. A také zabránilo, až do současné doby. Tím druhým byla, mimochodem, i přítomnost spojeneckých vojsk na rozděleném území Německa. Sovětská vojska po sjednocení Německa, odešla. Americká zůstala v Německu dodnes. 

Bělobrádek se, naprosto hloupě obhajuje, že přímo na místě nepronesl žádný projev, a to ani o obětech odsunu, ani o obětech nacistů. Ale to právě, když už tam neprozřetelně vlezl, udělat měl.

    Byla to spravedlnost vítězů, vítězů války, kterou jste, vy „nadřazená a vyvolená arijská  rasa“,  spravedlivě prohráli. Jinou spravedlnost nemáte právo ani žádat, ani uplatňovat. Nikdo dnes už nechce vaše omluvy, jsou zbytečné. A nikdo se nebude omlouvat vám, protože není za co. Navíc naprostá většina těch, kteří v té době byli účastníky událostí, už nežije. Nemá smysl, a je to jen účelové pokrytectví, páčit omluvy z kohokoliv, kdo se narodil mnoho let po skončení války. Jediné co má smysl, je společně pracovat na tom, aby se to už nikdy neopakovalo. A nikdy nezapomenout, co byla příčina a co následek, a nedovolit nikomu to obrátit.

O jaké normalizaci vztahů to pořád melete? Co pořád plácáte hovadiny o vzájemné komunikaci a definitivním smíření? Copak se snad s Němci, svými sousedy, nebavíme, nebo sem nesmí, nebo je tu někdo napadá?  Mnoho měst a obcí v našem Karlovarském kraji (nejen tady, i jinde) má partnerský a velmi přátelský vztah s německými protějšky. Starorodáci  a jejich potomci k nám normálně jezdí na návštěvy. Někteří si tady i postavili nové domky. My jezdíme, jako za přáteli, tam. Jsme oboustranně rádi, že jsme si mohli vyjasnit historická fakta a vzájemně vyslechnout  názory.  Excesy jednotlivých revanšistů, těsně po roce 1990, odešly poměrně rychle, většinou i spolu s nimi, na onen svět. A tolik jich zase nebylo. Už nikdo, kromě několika kariéristů, kteří si z revanše udělali byznis, nemá racionální zájem na otevírání starých ran. Ani z řad bývalých rodáků, ani z našich občanů.

   Tak o co vám, vy „usmiřovači“, vlastně jde? Ale konkrétně? Abychom naplivali na památku těch, co se, podle vaší filosofie, jenom!! ocitli na té nesprávné straně války a skončili v plynových komorách nebo pod sutinami vybombardovaných domů? Abychom se sami ponížili opět do pozice podlidí a méněcenné rasy a uznali, že jsme vlastně ti hajzlové byli my? Tak o co vám proboha pořád jde? Víte co? Jděte s vaší empatií už do …háje! Je sedmdesát let po válce, a vy to pořád taháte mezi nás, slušné Čechy a Němce. Co chcete?  Zase abychom se rvali? Zase válku?  

   My se, na obou stranách, nepotřebujeme usmiřovat. My, poválečné generace, jsme si nic neudělali. To jen taková hloupá a nedomyšlená gesta, jaké provedl Bělobrádek, znovu a znovu vyvolávají konfrontační tón a oživování starého nepřátelství a nenávisti. Chytrý politik by to měl vědět. Hloupý skočí na špek.  Jestli si doopravdy myslel, že přispěje k něčemu dobrému, tak opak je pravdou.

Za zločiny německého, hitlerovského nacismu nelze dávat vinu českému národu. Ani náhodou. Protože ty byly pravou příčinou, a spouštěcím impulzem pro poválečné uspořádání. To jen naivní blbečci nebo prodejné kreatury, se snaží, nějakou tu (spolu)vinu na český národ, ex-post, navalit.

   Ani poválečné excesy jednotlivců se špatným svědomím, které nikdo nepopírá, nedávají nikomu právo špinit českou - československou- republiku, nebo "celý český národ". A už vůbec ne pokrytcům, kteří se ohánějí "kolektivní vinou". Na jedné straně (té německé) jakoukoliv kolektivní vinu odmítají, na druhé, té české, ji vyžadují. Německý nacionalismus, rasismus, pouze sklidil, co zasel. Za své neštěstí mohou sudetští němci vinit jen a pouze sebe a své tehdejší „říšské“ soukmenovce. Pokud se chtějí s něčím smířit, pak se svým historickým osudem. Nikdo už nechtěl (a nechce) další válku. Nebylo tehdy jiné řešení.  Tak jako dnes není jiné volby, než pokračovat v přátelských vztazích a sousedské spolupráci. Planá a neupřímná, doslova hloupá gesta tomu však nikdy nepomohou.