Například v Nizozemsku na jaře naprosto odpadli socialisté. To samé se stalo před nedávnem německé SPD, která dosáhla svého nejhoršího poválečného výsledku a na východě země dokonce prohrála s Alternativou pro Německo. To samé se mezitím přihodilo francouzské pravici i levici. Německá CDU v čele se zmatkující Angelou Merkelovou sice dokázala zvítězit, ale její volební zisk byl pro křesťanské demokraty druhý nejhorší od konce války. Vždyť Kurzovi se i přes jeho mládí a nevelkou zkušenost podařilo to, o co marně usilovala politická matadorka Merkelová a její kolegové ve Francii. Lidovci díky Kurzovi zůstali sami sebou a i přes koalici s nepopulárními socialisty získali o 7% více než u voleb před čtyřmi lety.

Co by za to dala Merkelová? A upřímně řečeno, co by za to dala moje ODS, kdyby po víkendovém sečtení volebních hlasů dostala 14,5%? Jenže Kurz se neprezentuje jako nadšený eurohujer a dovolil si uvažovat o koaliční spolupráci s démonizovanými Svobodnými. Kombinace obojího z něj dělá v očích salonních levičáků v médiích i politice personu non grata. Jako obvykle straší veřejnost před "baby Hitlerem“ a absolutně tak dehonestují rozhodnutí stovek tisíc rakouských voličů, kteří rozhodli projevit svůj názor v demokratických volbách.

Kurzův úspěch budiž návodem pro všechny tradiční strany, jak se dostat zpátky do sedla. Chce to více naslouchat voličům a nebát se, že za to v médiích slíznete nálepku „populista“. Chce to se s lidmi otevřeně bavit o problémech a nestrkat před nimi hlavu do písku. Bez politické korektnosti a bez zaslepenosti multikulturní ideologie. Coby člen ODS a zastupitel na Praze 4 si myslím, že my po této cestě už jdeme. Možná se to plně neprojeví ještě u těchto voleb, ale o budoucnost ODS jako tradiční strany se nebojím. Rakouští lidovci nám předvedli, že to může jít. A ono to také půjde!