Cílem návrhu zákona o protikorupčních opatřeních dle navrhovatele bylo významně přispět k potlačování korupce a s tím spojené závažné kriminality. Korupce je chápána jako jeden z nejvážnějších problémů české společnosti. V Evropě patří ČR do poslední třetiny a je dlouhodobě na nejhorších místech! Návrh zákona o protikorupčních opatřeních představoval soubor novelizací trestního zákoníku, trestního řádu a daňového řádu, jejichž přijetí by dle předkladatele mělo významným způsobem ovlivnit podmínky pro potlačování korupce a související závažné kriminality.
V návrhu zákona byly posilovány především nástroje trestního práva procesního jako odposlech, předstíraný převod, agent a spolupracující obviněný a vytvořen nový nástroj korunního svědka. Nový institut korunního svědka vychází z filosofie spolupráce klíčových svědků při rozkrývání organizované kriminality všeho druhu, která je nezbytná pro efektivní boj s organizovanými uzavřenými kriminálními skupinami s vysokou mírou konspirace a neochotou osob proti těmto skupinám svědčit. Institut korunního svědka zahrnuje dočasné přerušení trestního stíhání obviněného nejvyšším státním zástupcem, pokud se přizná k činu a podá informace o organizované kriminalitě a zastavení trestního stíhání obviněného nejvyšším státním zástupcem, pokud podá svědectví, které přispěje k objasnění organizované kriminality. Návrh na zavedení institutu korunního svědka vychází ze základní myšlenky, že zájem státu na rozbití zločineckých struktur převyšuje zájem státu na postihu jednotlivce, který se přímo nebo nepřímo na trestné činnosti podílel, a který umožnil odhalení a usvědčení spolupachatelů, často i organizátorů a řídících osob organizovaných skupin nebo jiných zločineckých organizací. U institutu spolupracujícího obviněného je z výše uvedených důvodů navrhováno obligatorní snížení trestu odnětí svobody pod dolní sazbu. Dosud tradičně platilo, že jen soud, nikoliv státní zástupce, může rozhodnout o případné vině obviněného a musí za tímto účelem provést dokazování a trestný čin musí být stíhán a pachatel odsouzen. Dále v případě ukládání tzv. privilegovaného trestu nebo vybírání korunního svědka z více spoluobviněných se objevují úvahy o možnosti porovnání s ústavním právem rovnosti.
Použití agenta provokatéra předpokládá současné splnění řady podmínek tak, aby využití oprávnění předstírat zájem podílet se na trestném činu bylo legitimní a nebylo zpochybňováno, nebo považováno za policejní provokaci. Součástí návrhu byla úprava pojetí vyloučení trestnosti agenta. Nově se definují meze aktivity agenta, kdy aktivita má mít jen význam testování podílem na trestné činnosti a kontrolou, nikoliv vyprovokováním trestné činnosti. Jako kritický postoj je třeba vnímat vyjádření Ústavního soudu, že je nepřípustné, aby policejní orgány naváděly jiného k spáchání trestné činnosti, posilovaly jeho vůli spáchat trestný čin, nebo mu jakoukoliv formou pomáhaly.
Proto bych považoval za zásadní nejenom pro současný návrh zákona, ale i pro další využití v návrzích zákonů nebo změn zákonů, posouzení uvedených institutů „korunního svědka“ a „protikorupčního agenta“ Ústavním soudem. To by ale bylo možné jen u přijatého návrhu zákona. Tento návrh však v Senátu nebyl přijat a další diskuse tím byla zatím ukončena.
