S podobným
návrhem jako Věci veřejné přišla v roce 2005 tehdy ještě
opoziční ODS. Vlastimil Tlustý navrhoval, aby se spotřební daň
z pohonných hmot snížila až na povinné minimum určované EU.
Protože je toto minimum stanoveno v eurech, má na ni také vliv
vývoj měnového kursu a výraznější změna kursu může
odstranit rozdíl zdanění, který nepodléhá unijní harmonizační
povinnosti.
Konečné sazby jsou v jednotlivých státech EU v
různé míře nad tímto povinným minimem (aktuálně 330 eur na
1000 litrů) – např. Německo má daň z motorové nafty sazbu
vyšší než Česká republika, Polsko nebo Rakousko naopak nižší.
Vládní ČSSD v roce 2005 tento návrh poslance Tlustého ještě
odmítla. O tři roky později si role vyměnili. V roce 2008 navrhl
snížení sazby této daně sociálně demokratický poslanec Milan
Urban a proti byla pro změnu pravicová vláda.
Dnešní situace je po hospodářské recesi v roce 2009 mnohem složitější – odráží to i obecná debata o oddlužení a hospodářském růstu. Nepřekvapí, když pro snížení daní z principu horuje ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík. Realita se ale nepodřizuje ideologickým principům kohokoliv. Proto se i Topolánkova a Fischerova vláda snažily konsolidovat veřejné finance i pomocí opatření na příjmové straně veřejných rozpočtů. Dávaly samozřejmě přednost nepřímým daním před daněmi přímými.
ČR v roce 2009 v rámci vládních rozpočtových opatření zvýšila daň z nafty o 1 korunu na litr. Za období leden-září letošního roku se také výnos této daně oproti loňsku zvýšil o 2,5%. Na Slovensku, kde byla ale tato sazba už dlouhodobě vysoká, naopak tuto sazbu snížili s tím, že to bude impulsem pro stavebnictví lesnictví a přepravu osob i nákladů. A dostali se tak spolu Polskem nebo Rakouskem pod úroveň ČR.
Skutečností je, že velkodopravci používající ČR k
tranzitu Evropou, nyní tankují raději na území států
nabízející naftu za nižší cenu než u nás. Dálkové kamiony k
tomu používají dokonce velkonádrže na pohonné hmoty, které
zvyšují dojezdové vzdálenosti na jedno natankování. Odliv
zahraničních tankujících znamená snížení zisků zejm.
čerpacích stanic v pohraničí, popř. provozovatelů servisního
systému čerpacích karet. Pokud by si na nižší tuzemskou
poptávku stěžovaly i české rafinerie, určitě ví, že převis
nabídky na trzích odstraní až oživení ekonomiky.
V zahraničí tankují častěji samozřejmě i tuzemští kamionoví dopravci, v omezené míře se to týká také našich občanů jezdících osobními automobily s dieselovým motorem. Část dopravců se také přesouvá k tankování bionafty, kde je spotřební daň nižší. Do chování subjektů silniční dopravy a intenzity tranzitu přes ČR se také promítá zpoplatnění silniční cesty, tedy výběr mýtného. A ekologové při této příležitosti připomínají, že silniční doprava je v ČR stále velice zvýhodňovaná oproti ekologičtějším typům dopravy.
Třeba zdůraznit, že spotřební daň z pohonných hmot
je pro český rozpočet druhý nejsilnější daňový příjem (po
DPH). Proto jakýkoliv zásah do této daně je rozpočtově velmi
citlivý. Ministr Bárta argumentuje, že prudce zvýšená poptávka
po naftě by měla kompenzovat snížení daňové sazby, problémem
ale je věrohodnost jeho propočtů.
Na přírůstku spotřeby
totiž Bárta kalkuluje dodatečné inkaso +1,6 mld korun. Ovšem
jeho vládní kolega ministr financí Kalousek mu oponuje, že propad
celkového inkasa vyvolaný snížením sazby až o 23% by mohl
dosáhnout až 15 mld Kč (z minerálních olejů se dosahuje až
kolem 80 mld korun daňového příjmu).
Nespolehlivý je také
předpoklad zvýšení spotřeby nafty, protože ta nesouvisí přímo
s daněmi, ale s cenou. Zmapujeme-li fenomén cenové elasticity u
těchto komodit, tak ceny se snadněji mění s růstem daní (směrem
nahoru), než s poklesem daní (směrem dolů). Snížení sazeb
totiž nemusí vést ke snížené cen, ale ke snížení marží
distribučních firem.
Hodně záleží na velikosti změny daní
a konkurenčním tlaku, působí také světový vývoj cen, které
po krizi opět ožily a derou se nahoru. Přesun nákupů pohonných
hmot z ČR na Slovensko by se asi konal i kdyby nedošlo k loňskému
zvýšení daně o 1Kč. Možná budou opět zvyšovat ceny nafty i
sousední země, které nám dosud cenově konkurují.
Pokud by celá akce spuštěná poslanci Věcí veřejných a podporovaná poslanci za ČSSD skončila jen vyššími zisky čerpadlářů, připomínalo by to obdobný zbytečný humbuk kolem českého šrotovného. Dodatečné škrty výdajů v případě výpadku příjmů by si asi ČSSD také nepřála. Proto je třeba propočty důkladně zvážit, vycházet nejen z dat z prvních měsíců letošního roku, ale také z odhadu vývoje cen ropy, měnových kursů a odhadu chování jiných zemí a prodejců pohonných hmot v příštím období.
Neuškodí ani zvážit jiné formy řešení – např. ve Francii, Španělsku a nebo Slovinsku existuje systém místní podpory poptávky po naftě na obchodní účely (tzv. profesionální nafta). Příslušná směrnice EU (2003/96/ES) umožňuje zavést systém zpětných refundací části spotřební daně což by ulevilo cílené skupině dopravců a nepoškodilo tolik veřejné rozpočty. Skupiny občanů využívajících pro osobní účely dieselových vozidel by se to samozřejmě nedotklo. Ti ale v této hře velkých zájmů kolem prodeje nafty asi hrají malou roli.