Historie valorizace důchodů v České republice potvrzuje, že nastavení valorizačního schématu je nedokonalé. Problém se tak stává nízká reálná kupní síla našich důchodů. Starobní důchod nyní pobírá na 1,7 milionů seniorů a důchodcovské domácnosti se řadí mezi silně sociálně ohrožené skupiny. Nejvíce jsou ohrožené chudobou ženy seniorky – vliv má menší ekonomická aktivita tedy i výpočet důchodu, delší délka dožití a tedy častěji život v jednočlenné důchodcovské domácnosti.
Zhoršuje se dlouhodobě i tzv. náhradový poměr, tedy relace mezi průměrným důchodem a průměrnou hrubou mzdou (v roce 1989 činil 50%, v roce 2000 už jen 45% až po dnešních cca 43%.). Mediánový poměr je poněkud vyšší (53%) ale i ten např. ve Francii dosahuje výrazně vyšší hodnoty (64%). Mimo Evropu je váha státních penzí menší. Vliv na toto srovnání ale má nastavení daní a rozsah sociálních výhod. Český důchodce tak patří spíše mezi ty chudší.
Rozhodnutím vlády Petra Nečase ušetřil stát za roky 2013 a 2014 na penzistech více jak 40 miliard korun. To ale současně znamenalo propad kupní síly penzí o cca 4%. Letošní oživení valorizace tento propad kompenzovalo jen částečně – při minimální inflaci vzrostly důchody o 1.8% Průměrná penze je nyní 11,2 tisíc korun, ale je třeba si uvědomit že více jak 55% penzistů nedosahuje ani na tento průměr (mediánový důchod je 10,5 tisíc korun). A že životní náklady důchodů se liší od společenského průměru. Chudnutí milionu důchodcovských domácností má samozřejmě vliv i na koupěschopnou poptávku obyvatelstva.
Zatím bylo o rok dříve ukončeno zpomalení valorizace důchodů z roku 2012. Od ledna 2015 jsou opět zvyšovány o 100 % nárůstu spotřebitelských cen a o jednu třetinu nárůstu reálné mzdy. Vláda ČR nyní deklaruje, že chce prioritami rozpočtu na rok 2016 přispět k udržení sociálně soudržné společnosti. Slib další valorizace penzí alespoň o 200 korun v průměru ale opět nedohání předchozí propad reálné kupní síly penzí.. Je zřejmé, že valorizace na příští rok bud ještě předmětem diskusí. Zmíněných 200 korun valorizace je víc než přikazuje zákon, ale Rada seniorů ČR mluví alespoň o 339 korunách.
Samotná valorizace je pak opatření poměrně plošné (dramatická situace je v kategorii důchodců s podprůměrnými penzemi). A e třeba také zohlednit odlišný spotřební koš důchodců, kde figurují výrazněji náklady na bydlení, základní potraviny a na zdravotní péči (doplatky na léky). V programovém prohlášení současné vlády figuruje slib: „vláda připraví novelu zákona o důchodovém pojištění týkající se úpravy podmínek pro zvyšování důchodů od roku 2015“.
Takže kromě kompenzace propadu z let 2013-14 je na místě zvažovat valorizační schéma, které by mělo zohlednit spotřební koš seniorů. A těm s nejnižšími důchody by pomohlo zvýšení pevné části důchodů. Posílení nižších důchodů přitom samozřejmě zvýší solidaritu, ale sníží ekvivalenci. Změna valorizačního schématu samozřejmě přináší další nároky na tzv. penzijní účet. Ten v časech zvýšené nezaměstnanosti trpí výpadky na odvodech, vliv má i nízký růst základny z které se odvody počítají.
Proto vedle debat o osudu penzijního připojištění a dalších pilířů penzijního systému akcentující princip ekvivalence je důležitá i debata o stabilizaci základního, státem garantovaného průběžného pojištění. Specielním a velmi rozporným problémem k řešení je penzijní pojištění pro OSVČ: Obecně pak platí, že bez jasného systematického zajištění zdrojů by výplata z tzv. průběžného státního pilíře dlouhodobě tendovala k rovné chudinské dávce a ne k penzi, která zajistí důstojný standard na stáří. Tento akcent v debatách o perspektivách zajištění penzí v ČR bohužel dosud chybí.
