Finanční krize, která začala koncem roku 2008, vedla k projektu tzv. bankovní unie. Vzhledem k tomu, že finanční kapitál operuje na nadnárodní úrovni, tak i finanční architekturu je třeba budovat a regulovat také na této úrovni. EU proto v roce 2012 vyhlásila čtyři klíčové reformy v oblasti regulace a dohledu institucí bankovního a finančního sektoru.
Jde o jednotnou bankovní regulaci (Single Rulebook), jednotný bankovní dohled (Single Supervisory Mechanism – SSM), jednotné řešení bankovních problémů (Single Resolution Mechanism – SRM) a jednotný systém soukromého pojištění vkladů Tyto systémy budou postupně implementovány do zemí, které se do bankovní unie zapojí: Do června 2014 (tedy po evropských volbách) má projednat a schválit pozici k bankovní unii i vláda ČR.
Práce na bankovní unii letos vyvrcholila a celý projekt může být odstartován. Je to největší změna EU od dob zavedení eura, Pro finanční sektor to lze chápat jako konec určité liberální etapy. Končí iluze o tom, že vše na peněžním trhu vyřeší konkurence trhu. Ale také to neodpovídá libertinskému či syndikalistickému snu, že finanční oligarchii a trh peněz nahradí svobodné lidové bankovnictví a neplnohodnotné peníze, různé kampeličky a bitcoiny.
Vytvoření veřejného bankovnictví je pro evropskou levici stále výzvou, ovšem s ohledem na silně koncentrovanou strukturu peněžního trhu. A tuto strukturu je třeba přiměřeně regulovat. Zástupci ČR se vznikem evropské bankovní unie v Bruselu souhlasili. Je i v zájmu české levice nasadit chomout silám finančního sektoru, které se nedávno utrhly a skončily splasknutím umělých ekonomických bublin. Jde ale samozřejmě o otázky silně citlivé na evropské rozhodování. Rozhodnutí Evropského bankovním úřadu (European Banking Authority) by proto měla schvalovat jak většina zemí eurozóny, tak většina zemí, které eurem neplatí.
ČR jako nečlenská země měnové unie však nemusí s přímým vstupem do bankovní unie spěchat. Souvisí to se specifiky našeho finančnictví Česká bankovní soustava, z většiny ovládaná zahraničním kapitálem, patří v Evropě k nejstabilnějším a je dlouhodobě poměrně vysoce zisková (svým matkám se stará v rámci skupiny o zisky). České banky jsou dobře kapitalizované a v současné době jsme vlastně čistým věřitelem finančního sektoru eurozóny. Příslušnost k evropskému hospodářskému prostoru současně vyžaduje vysoký stupeň implementace uznávaných mezinárodních a evropských standardů jako je BASEl III.
Důležité je nastavení kompetencí a kontrola Evropského systému orgánů dohledu nad finančním trhem (European System of Financial Supervisors) a také výkon dozoru Evropskou centrální bankou, která bude nahrazovat národní centrální banky. Evropské instituce mají vztah k Evropskému parlamentu i k Evropské komisi. Také v řídícím výboru SRM budou zatím zástupci zemí eurozóny i zástupci zemí, kde má banka dceřiné firmy. Nečlenové eurozóny mají právo výběru systému dohledu (evropský nebo národní) ale vznik bankovní unie bude působit zejména na matky tuzemských bank, které mají sídlo v eurozóně.
. Důležité bude, zda banky v České republice operují jako dceřiné společnosti (ty jsou řízeny podle českého práva, podléhají dozoru ČNB), či jako pobočky evropských bank (budou podléhat evropskému dozoru země, ve které sídlí mateřská firma). Za osm let (do roku 2023) má vzniknout evropský fond soukromého pojištění vkladů do výše 100 tisíc eur, který má přerušit závislost dluhů bank a veřejných zdrojů jednotlivých států. Co ovšem do té doby ? Nehrozí, že budeme krýt toxické úvěry bank na jižním křídle EU ? A změní to členství či nečlenství v evropské bankovní unii ?
Tvrdší obezřetnostní pravidla samozřejmě posílí koncentraci v bankovním sektoru. Lze očekávat tvrdý konkurenční boj mezi bohatými a chudými státy, mezi dcerkami různých peněžních institucí a to i ve vztahu mezi bankami,a různými investičními a pojišťovacími fondy. A tak lze očekávat různé přístupy u zemí, které nejsou členy měnové unie a mohou vstup do bankovní unie odložit – jak bohatých zemí, jako je Švédsko nebo Dánsko, tak váhavých jako je Polsko a nebo ČR, ale i těch ve vážných problémech jako je Maďarsko nebo Rumunsko. V každém případě by ČR měla ošetřit své zájmy, než definitivně do jinak potřebné evropské bankovní unie vstoupí.
Publikováno na www.denikreferendum.cz
