Na reálných číslech lze zmapovat jak opulentně se kde zbrojí a čeho se můžeme obávat.
Probudí tyto procesy občanskou rezistenci a nebo společnost propadne válečnické horečce?
Globální srovnání výdajů na zbrojení provádí především renomovaný švédský SIPRI (Stockholm International Peace Research Institut). Ten každoročně předkládá své zprávy. A aktuální vývoj trendu v globálním zbrojení bohužel není dvakrát potěšující.
Lze diskutovat nad použitou metodikou, s ohledem na citlivost příslušných dat je SPRI pro potřeby mezinárodního srovnání ve srovnatelných cenách upravuje a někdy i odhaduje, ale základní představu o vývoji to nabízí.
Závody ve zbrojení v minulosti vyvrcholily především v časech bipolarity. Trendově se podle SIPRI globální výdaje na zbrojení vyšplhaly v roce 1988 nominálně přes 1 bilion US dolarů, což znamenalo i rekordní podíl na světovém HDP.
V čele tabulky nejvíce zbrojících zemí figurovaly tehdy USA s 484 mld USD, následované tehdejším SSSR s 218 mld USD (E.Ševarnadze kdysi uvedl, že na vojenský komplex vydávala Moskva více jak 19% svého HDP). Pro srovnání ČLR, která teprve stála na prahu tengistických reforem, tehdy dávala do zbraní pouhých 12 mld USD.
Po tomto vrcholu militarizace došlo s rozpadem bipolárního světa ke globálnímu absolutnímu propadu vojenských výdajů, během kterého spadl objem zbrojení v Evropě (zejména východní), ale rostl současně podíl Asie na světovém zbrojení.
Světový “breakpoint” přišel po roce 1998. Do tohoto roku světové výdaje na zbrojení podle SIPRI klesly na“pouhých” 745 mld USD to bylo. I tehdy to byla samozřejmě obrovská částka, globální rozvojová pomoc zaostalým částem světa tvoří sotva desetinu. USA tehdy vydaly na zbrojení nominálně 268 mld USD.
V tehdejší Ruské federaci byly odhadovány výdaje na zbrojení pouhých 23 mld USD (v ČLR už to např. bylo 46 mld USD). Ukončení záývodů ve zbrojení ovšem příliš neodlehčilo nástupnickým státům SSSR, protože tyto země prošly destruktivní transformací provázenou propadem ekonomického výkonu.
V té době do Evropy zavítala válka na Balkáně. Následovaly významné konflikty v Afgánistánu a Iráku, ale i mnohé další . NATO inovovalo svoji doktrínu směrem k globální “odpovědnosti” a modernizaci sil. Od roku 1999 začaly výdaje na zbraně v globále opět postupně růst po dalších deset let.
SIPRI uvádí ve své ročence na rok 2009 nominální objem světových výdajů 1,5 bilionu USD, což bylo 2,7% globálního HDP. V srovnatelných cenách se to vyrovnalo vrcholu ve zbrojení dosaženého v době závodů ve zbrojení v roce 1988.
Tento růst trval až do světové krize v roce 2009, kdy země v rámci škrtů většinou šáhly i na své vojenské rozpočty. Následné přitlumení globálních výdajů na zbrojení trvalo čtyři roky, v roce 2013 činil podíl zbrojních výdajů na globálním HDP jen 2,4%.
Výjimkou byla v letech útlumu 2010 -2013 handicapovaná RF, která I v této době navzdory krizi dále zvyšovala své výdaje na zbrojení. Umožňoval jí to zřejmě zejm. bohatý státní rezervní fond rezerv naplňovaný z prodeje surovin. A také Čína která se dostala svými výdaji na zbrojení na druhé místo na světě. Země NATO ale v ekonomické krizi tyto své výdaje přitlumily. Ostatně jejich náskok před světem byl stále významný.
Globální oživení ekonomiky a především konflikty na východě Ukrajiny a další geopolitické faktory to ovšem od loňského roku opět mění.Za rok 2014 už uvádí SIPRI, že globální výdaje na zbrojení dosáhly 1,8 bilionu USD. Z toho USA vydaly na 610 mld USD, Čína 216 mld USD a RF 85 mld USD. Podíl zbrojních výdajů na zvýšeném výkonu globální ekonomiky vzrostl na 2,5%.
Dominance USA je i dnes stále zřejmá, vydají více jak ¾ vojenského rozpočtu celého NATO. Přes velmi dynamické nárůsty RF, její výdaje tvoří jen 14% výdajů amerických a objemem zaostávají i za ČLR, jejíž vojenské programy zejm.v oblasti námořnictva jsou velmi ambiciozní.
V reakci na zbrojení v RF procentuleně silně narůstají i rozpočty v Polsku a Pobaltí, zbrojní plány posiluje i Ukrajina. V souvislostech se situací v islámském světě silně zbrojí i Saudská Arabie a další země tohoto regionu.
I když jsou rozpočty menších zemí samozřejmě s vojenskými giganty nesrovnatelné, pro obchod se zbraněmi je vývoj ve východní Evropě a v arabském světě silný impuls. V zemích, které jsou klíčovými vývozci zbraní, tak ožívá i debata o rozporných důsledcích tzv. vojenského keynesiánství na ekonomiku i společnost. . Mlitarizace je tu v každém případě zpátky se vším všudy.
Publikováno na www.denikreferendum.cz
