Specielní postavení v tomto mají média veřejné služby, které by měly poskytovat informace .nestranné, bez partikulárních zájmů. Jak ale dosáhnout omezení vlivu klíčových mocenských skupin na podobu mediálních informací.

        Téma v posledních týdnech zvýraznil spor  uvnitř České televize o podobu politického zpravodajství. 25. října 2013 v první den voleb, se obrátilo 23 moderátorů, redaktorů a editorů ČT na Radu ČT se stížností na zásahy vedení redakce zpravodajského kanálu ČT24.  Jména signatářů byla kvůli obavám z postihu utajena (s výjimkou Daniely Drtinové a Adama Komerse).  Dopis cituje dvanáct příkladů, kdy k ovlivnění údajně došlo. Co je zajímavé, že jde o případy jako motivované jedním politickým názorem. Jako představitel KSČM bych mohl mluvit o spoustě jiných případů, kdy si  stěžují diváci, kteří jsou našimi sympatizanty a kteří se obracejí na Radu české televize.

      Autoři listu  poukazují například na to, že po oficiálním stanovisku o údajné viróze hlavy státu u korunovačních klenotů byly ze zpravodajství staženy záběry vrávorajícího prezidenta.  Nežijeme v době nedotknutelných mocnářů.  odpovědný pracovník musí prostě rozhodnout co ještě je etické  a co už ovlivňuje zpravodajský žánr  nějakým návodným kontextem. Pokud  řekl k prezidentské viróze ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal že vysílat dokola záběry nemocného Zemana není etické, prostě to tak vidí. Ostatně záběry i tak oběhly republiku. Rozhodování v takové konkrétní věci nikomu nezávidím. Ale to je k posouzení důvěryhodnými experty.

        Reakcí na dopis Drtinová, Komers  byl další dopis, v němž 61 moderátorů, redaktorů a editorů jakékoliv nátlaky odmítá a žádá, aby se tou stížností Rada ČT nezabývala. Ta samozřejmě oficielně podanou stížnost zahodit nemůže, hrozilo by správní řízení. Mezitím na funkci zástupce šéfredaktora odborář Kometa rezignoval. V souvislosti s kauzou se dál mluví o zastrašování, manipulaci, propojení s PR agenturami. To by bylo opravdu vážné, ovšem šetření se bez důkazů neobejde. To, že se vztyčený prostředníček výtvarníka Davida Černého směrem k Hradu, objevil  jen ve čtené zprávě a bylo vyřazeno z hlavní zpravodajské relace Události jako kardinální v této souvislosti nepovažuji.

        Kritici údajných zásahů do reportáží uvádějí, že pokusy o cenzuru vedoucí k porušování objektivity a vyváženosti ze strany šéfredaktora zpravodajství se vystupňovaly v době kampaně před volbou prezidenta ČR a po zvolení Miloše Zemana hlavou státu. Atmosféra zejm. v druhém kole prezidentských voleb byla těžká a informovat o ní  nesnadné.  Pocit, že jim bylo ublíženo, měly obě strany. V jiných žánrech než je zpravodajství  asi mohly být větší sympatie k Zemanovu protikandidátu být znát. Že by ale zpravodajský kanál ČT24 uchvátili nějací zemanovci nemyslím.  Obecně asi platí že se na tomto úseku těžko zavděčit všem a známky redaktorům nechci rozdávat. Ale s ohledem na agresivitu projevenou kolem tohoto konfliktu  bych se  poněkud obával věcí příštích. Jak budou řešeny skutečné problémy s vyvážeností a objektivitou politického zpravodajství i fungování ČT jako celku ? 

     Podobné spory mohou skončit jen jako bouře ve sklenici vody, ale  nejsou pro ČT dobrou reklamou, Co je však  podstatné, jak je to s objektivitou médií a co všechno lze považovat za ovlivňování. Jinak z práce médií veřejné služby zůstane pocit  dekadence a nedůvěry, že nejde o objektivitu ale o kšefty a kartelové dohody mocných. A jsou statky se kterými by se obchodovat nemělo – ani kvůli politickým ani kvůli ekonomickým zájmům. Tímto statkem nepochybně je veřejnoprávní televize, tedy  masové médium ani soukromé. ani státní.  mediální trh je z velké míry privatizován – proto by média jako Česká televize měly být zachována  Soutěž na mediálním trhu v oligarchizovaném prostředí žádnou záruku větší kvality a objektivity není.

      Autorita ČT nesouvisí s úzkostlivým vyhýbáním se konfliktu s politickou mocí,  které nemá posluhovat.  Souvisí  ale s profesionálním odstupem a vyvážeností vůči těm, kteří si toto médium platí. Tedy občanům – koncesionářům, kteří mají nárok na informace. Rozhodně není majetkem ani zaměstnanci televize ani produkčních skupin. .Ostatně i zprávy o hospodaření České televize podléhají veřejné a politické kontrole. A právě zde je možné vést obranu před  plíživou berlusconizací i této části mediálního prostoru. Ovšem kritika systému koncesionářských poplatků, snížení podílu reklamy a nahrazení těchto zdrojů dotací ze státního rozpočtu by nemělo vést  k podřízenosti tvorby státnímu úředníku. Ale větší kontrolka státních peněz by byla logická.

      Služba veřejnosti neznamená ani poklonkovat většinovému diváku vulgarizací. Ve zpravodajské i výchovné funkci je veřejnoprávní médium definováno svým zákonným statutem.  A klíčovým parametrem je důvěryhodnost a spolehlivost , kterou regulují mediální rady a etické kodexy.  Je to o kultivaci tradice, která se nedá nadekretovat, o kterou je třeba se  starat.  Skeptici tvrdí, že na média typu britské BBC je u nás už pozdě. Nejsem expert ale nemyslím, že bychom to měli vzdávat.

       Vzpomínám si  jak v časech opoziční smlouvy v roce 2000 vypukla velká televizní rebelie. Tehdejší stávkujíc zaměstnanci ČT si na vánoce vzalo problematickým způsobem za rukojmí televizní koncesionáře, aby prosadilo svou. Ale i politici porušili tehdy zasahováním do vnitřních věcí televize své zákonné kompetence. Těžko už pak šlo vyloučit že jádrem sporu byly politické zájmy. Proto i dnes by mělo jít politikům o dodržování pravidel popř. o lepší nastavení systému. A v žádném případě neingerovat ze stranických sekretariátů do konkrétních kauz a věcí, které jim nepřísluší.

Publikováno na www.divnejsvet.cz