Myslím, že příští rok ještě poznamenán revolucí v daních určitě nebude

Děkuji vám za slovo. Když dovolíte, spíše doplním současnou debatu, protože k tématu spor koalice - opozice, resp. určité taktické souvislosti dnešního kroku už tady bylo řečeno dost. A domnívám se, že by nebylo špatné si uvědomit některé souvislosti dlouhodobější, podstatnější, abychom občanům této země dokázali vysvětlit, že víme, co činíme přinejmenším v tom smyslu, že si uvědomujeme, že jedním krokem vyvoláme kroky další a že před námi jsou k rozhodnutí některé, řekněme průjezd některými strategickými křižovatkami. To znamená, že vlastně i když dnes rozhodneme o jakési navýšené reakci na něco, co rozhodně nebylo plánované, a to je zvýšení původního deficitu 40 mld. až na 500 mld., tak si tady možná můžeme říct, že z pohledu dnešních informací, jestli to je, nebo není přehnané, můžeme si říci, jestli je to dobře, nebo špatně cílené, jak se nám daří čerpat peníze, které jsme uvolnili. Ale to si myslím rozhodně nestačí, i když si myslím, že občan doma u televizních obrazovek si zaslouží i tu informaci, že z těch 500 mld., když odečtu tedy už těch schválených 40 mld. v loňském roce, tak prakticky polovina padne na propad daní. Jestli to bude 220, nebo kolik, zkrátka polovina té sumy padne na propad daní, takže tam ten cíl nebo účel je jasný. Další poměrně významná část peněz je také dána, protože tím, že jsme vypnuli ekonomiku, tak logicky jsme byli i povinováni, dokonce přímo povinováni tím, že jsme vypnuli ekonomiku, tak zkrátka některé věci proplatit, udržet řekněme v chodu některé elementární věci, dodat likviditu a tak dále.

A sice se můžeme bavit, jestli ty programy, jak jsme je dělali za chodu, byly dokonalé, nebo ne, ale v každém případě musely být. A myslím si, že kdyby byla jakkoli barevná vláda, tak by postupovala přibližně v podobném duchu, v detailu se mohla lišit, ale v tom duchu by musela konat.

Pak nám zbývá nějaká částka, která řekněme navyšuje tu oblast, o které se vyjadřují zejména představitelé vládního tandemu, a to že se chtějí z těžkých časů proinvestovat. Řekněme si rovnou, že z těch 500 mld. tam na investice zas tolik nejde, ale dá se říci, že je přičteme k těm investicím, o kterých jsme rozhodli v prosinci loňského roku.

Co je důležité, když se mluví o té přehnanosti, tak si uvědomme, že návrh, který máme na stole, je postaven na nějaké predikci. A ano, kdybychom se rozhodovali o měsíc či o dva později, možná byste měli aktuálnější a přesnější predikce, ale rozhodně by ty predikce nesměřovaly směrem k menšímu problému, protože si troufnu říct, že instituce typu Evropské komise, OECD, ale i České národní banky, které už se pohybují v hodnotách kolem 8 a více procent propadu hrubého domácího produktu, tak asi mají určitou validitu tyto jejich predikce, takže s nimi je asi rozumné pracovat. A to, že údaje za průmysl, které byly teď zveřejněny za měsíc květen, signalizují zhruba čtvrtinový meziroční obrat, což je zlepšení oproti předchozímu měsíci dubnu, tak zkrátka potvrzují, že to prostě procházka růžovým sadem nebude a že z hlediska jak propadu příjmů, tak i z hlediska kondice jednotlivých hospodářských subjektů jsme po uši v problému, který se asi jiným způsobem než větší výdajovou aktivitou rozpočtu řešit nedá.

Takže v této chvíli nemáme dilema, zda se chceme proinvestovat nebo proškrtat, protože to bude dilema spíše tvorby rozpočtu na rok 2021 a nepřeju to ani těm, kteří přijdou po roce 2021, protože to bude záležitost i dlouhodobějšího fiskálního výhledu, tam se to bude odehrávat. A pokud někdo teď hovoří v takových až skoro apokalyptických termínech, že dnešním krokem nastane rozpočtový rozvrat, že překročíme fiskální Rubikon, že prostě v podstatě skoro bude konec světa, tak si řekněme, že pokud bychom ubrali z těch 500 trochu, jestli je to tak zásadní, abychom mohli používat tuto terminologii. Já si myslím, že nikoliv, ona paní předsedkyně Rozpočtové rady říká, že bychom zatím zvládli 400 a pak bychom si mohli v září zacvičit na trošku jiné částce, ale to mi připadá trochu salámová metoda. Já si myslím, že např. kolega Kalousek myslím dneska v novinách říkal, že to může být klidně 600. No může, může a dokonce poměrně reálně. Takže jestli bude tlak na vládu, aby se udržela v těch 500, aby to nepřekročila, tak si myslím, že je to jistý přiměřený tlak, aby se ten rozpočtový rámec pro letošní rok nepřekročil, ale daleko důležitější bude, co budeme dělat v těch letech následujících už proto, že jsme si pro rok 2021 rozšířili ten fiskální prostor tím, že jsme zkorigovali zákon o rozpočtové odpovědnosti, že jsme strukturální deficit rozšířili pro příští rok na 4 % - no a to máte vlastně těch 300 mld. korun, pokud bychom na to šli, v deficitu pro příští rok, takže to už jsme na těch 800 mld., kdybychom připočetli letošní, a to je problém. Protože pochopitelně kdybychom ten prostor využili celý, tak vlastně nám na tu konsolidaci v nějakých časových termínech zbývá daleko méně času a my bychom se mohli dostat jaksi do situace, kdy ta dluhová spirála skutečně by nám začala dělat problémy. Minimálně jestli se zvýší cena dluhové služby, tak se zmenší prostor pro to, abychom mohli dělat něco pro ekonomický rozvoj. V situaci, kdy ta exit strategy by měla být o tom, že roztočíme kola a že se budeme vracet k původním číslům z roku 2019, což si troufnu odhadnout, že nebude ani v roce 2021, že budeme rádi, když se na úroveň HDP dostaneme v roce 2022, co do objemu. Takže to je tento problém.

Navíc v tom dlouhodobějším výhledu si musíme uvědomit, že spolu táhneme určité zátěže, dlouhodobě neřešené zátěže, které by možná přišly méně intenzivně nebo o trochu později, ale přišly by určitě. Možná znáte tu metaforu o nečekaných událostech v podobě tzv. černé labutě, jak se to říká, někteří tvrdí, že pandemie podobně jako klimatické změny vlastně nejsou černou labutí, že to není něco nečekaného, že o tom vlastně víme, že se to pomalu přibližuje, víme o tom, ale nic neděláme, a říkají tomu šedý nosorožec. Ono je to v podstatě jedno, já si osobně myslím, že takovým šedým nosorožcem může být i problematika finanční architektury světa a Evropy, otázka nezvládnutí řízení integrace nebo záležitosti, které mohou souviset s obchodními válkami atd., a ty by mohly samozřejmě podobná napětí vytvářet tak jako tak. Dokonce byli ekonomové, kteří už posledních pět let věštili krizi. Věštili krizi a musím říci, že kdyby chvíli vydrželi, určitě by jim to vyšlo, protože stačí dostatečně dlouho sýčkovat a ta nepříjemná situace vždycky přijde. A řekněme si rovnou, že minimálně zvládnout to, že jsme závislí jako malá otevřená ekonomika na zahraničí, že jsme deformovaní tím, že máme určitou výrobní monokulturu, že tady máme problematiku přejít na inovativní chování, protože jinak budeme z těch globálních řetězců vyřazováni a nebudeme dosahovat dostatečné produktivity práce. To jsou věci, které se samozřejmě musí řešit dlouhodobě, ale musíme si také k tomu přiřadit ty nástroje. Budou to veřejné investice, když se chceme proinvestovat? Protože existuje hypotéza, která je v poslední Národní rozpočtové radě, čím vyspělejší ekonomika, tím větší váha soukromých a tím menší váha veřejných investic, čili tohle je jenom jedno z břemen. Další břemeno je penzijní systém, kdy se uvádí, že zhruba 70 % našeho deficitu bude staženo nezvládnutou penzijní reformou, můžeme uvažovat o finančním modelu jaderné energetiky, která je taky postavena na dluhopisech atd. atd. Já si myslím, že to jsou prostě břemena, která jsou vlastně střednědobého charakteru. A když k tomu přiřadíme pokusy změřit střednědobé zátěže - jednou z těch zátěží je, že nezbrzdíme tu dluhovou spirálu včas - no tak logicky se posouvá blíž k nám ten potenciální střet s dluhovou brzdou. Pokud ten střet s dluhovou brzdou nastane už v roce 2023, a ne někde v časových horizontech za dvě volební období, tak samozřejmě je to velice aktuální problém. Čili těch strategických úvah je celá řada.

Já vím, že se bavíme dneska dlouho a chceme dokonce dneska skončit. Takže v podstatě připomenu už jenom poslední věc, kterou si myslím, že pokud voláme po strategické diskusi, pokud chceme mít příležitost tu strategickou diskusi vést nad věcným základem, což je mimochodem ona střednědobá koncepce konsolidace veřejných financí, tak prostě nemůžeme obejít problematiku příjmové strany veřejných financí. Já chápu, že současná vláda za prvé slíbila nezvyšovat daně, za druhé slíbila pouze zjednodušit daňový systém a odstranit distorze atd. atd., a také chápu to, že když je ekonomika v hluboké recesi, tak těžko asi budeme volat po zvyšování daní, to je naprosto logické. Ale řekněme si rovnou, že ty budoucí výzvy budou po nás chtít, abychom jednak zracionalizovali strukturu rozpočtu, a jednak se podívali na to, jestli přece jenom tady nejsou určité rezervy. Ano, je pravda, že hrubá daňová kvóta u nás je vyšší, ale čistá daňová kvóta je pod průměrem OECD. Uvědomme si, že je tady nepoměr mezi zdaněním práce a spotřeby a mezi zdaněním majetku potažmo velkých korporací potažmo kapitálových příjmů. To jsou věci, které spolu souvisí, a myslím si, že nějaká promyšlenější inovace daňového mixu je více než na místě a opět bychom neměli postupovat salámovou metodou - tu nějakým způsobem zpytlíkujeme odstranění superhrubé mzdy, tu se pobavíme, jestli by nestačila voliči jako symbol jakási solidární milionářská dávka, která bude sice minimálním výnosem, ale aspoň to ty bohaté bude trochu bolet. Já si myslím, že daňový systém této země si zaslouží opravdu modernizaci a trošku promyšlenější přístup. A to si myslím, že můžeme detabuizovat ještě v tomto volebním období, byť si myslím, že příští rok ještě poznamenán nějakou revolucí v daních určitě nebude.

Děkuji za pozornost.