Takovým argumentačním pověrečným škvárem je, že nepřizpůsobivost Romů je geneticky podmíněná. V podstatě šovinisickým způsobem (podle Nicolase Chauvina, vojáka napoleonských válek, proslulého nepřátelským štvaním) takto negativně přispívají do debaty o etnických a lidských právech Romů. Nenápadně ospravedlňují rostoucí xenofobii a rasismus majority a snaží se jí odvodit dokonce z biologicky zakódovaného odporu k jinakosti a pudu sebezáchovy.
Připomenu, že věda identifikuje Romy v dávné předárijské mohendžo-harappské kultuře v povodí Indu z přelomu 3. tisíciletí př. n. l. K této kultuře patřila výstavná města s pravidelnými ulicemi, domy s kanalizací a zatím nerozluštěné písmo. Kulturně primitivnější Arijci tuto civilizaci napadli, jejich zvyky převzali a původní obyvatele, pokud je nevyvraždili tak je odsoudili k živoření na okraji společnosti.
Nové rozdělení společnosti pak imigrovaní Arijci zafixovali kastovním systémem, který neprivilegovaným kastám ponechal činnosti velmi podřadné a méně hodnocené. Tak žili i dnešní Domové, příbuzní našich Romů v Indii. Příslušnost k nižší kastě nebyla rozhodně dána genetickou méněcenností, ale společensko-mocenským a náboženským ovlivněním.
Laici dnes na internetu oživují znovu rasové teorie, které byly jednohlasně odmítnuty vědeckou obcí. Když známý genetik prof. James Dewey Watson v rozhovoru pro Sunday Times uvedl, že inteligence je u různých ras podmíněna odlišně kvalitními geny a že černá rasa je méně inteligentní než bílá, byl po právu svými vlastními kolegy profesně exkomunikován (byla mu m.j. odepřena Nobelova cena).
V ČR na tyto názory navazuje zejména psycholog Petr Bakalář, který publikoval kontroverzní díla „Tabu v sociálních vědách“ (2003) nebo „Psychologie Romů“ (2004). Opakuje smyšlenku, že genofond ras se ustálil selekčním působením a dokládá tak genetickou předurčenost asociálního chování a „morální tuposti“. Opakuje že vyšší natalita „problematických“ ras jako jsou negroidní rasy a u nás Romové, zhoršuje kvalitu světové populace.
Pan Bakalář je autor, na nějž použít slovo kontroverzní je velmi slabé. Nebál bych se ho označit v jistém smyslu za pokračovatele rasových teorií šířených za časů Třetí říše. A označovat kritiku těchto nesmyslů za projev tzv. „Ausschwitzkomplexu“ prokazatelně pochází z temných zákoutí politického extremismu.
Nebezpečné a škodlivé jsou tyto pseudovědecké argumenty zejména v souvislosti s problémy v soužití s Romy na severu Čech i jinde a s rizikem nárůstu společenské agrese. Podlehnout těmto nesmyslům znamená nastoupit cestu do pekel, do područí neonacistických a fašizujících proudů.
Prof. Jana Keller upozorňuje na sílící jev, že když se elity vyvlékly z financování sociálního státu, střední třída z nějakého důvodu není naštvaná na tyto elity, ale na „losery a cikány“, na které dle svého mínění musí platit. Společnost, ve které je normální dát někomu statut „parvenue“, pak ale má významně snížený respekt k lidským právům a důstojnosti vůbec.
Nikoliv náhodou KSČM má ve svém volebním programu přímo cíl bojovat proti všem formám diskriminace a intolerance včetně rasismu a neofašismu. Lidé vystavení dlouhodobému vyloučení prostě nemají stejné podmínky jako ostatní. Nechci snižovat význam problémů s Romy. Ty ale mají historické a sociální kořeny, nejsou biologicky podmíněné. A jako k takovým je třeba k nim přistupovat.
