„Metropolitní politici degradovali voliče na blbínka," napsal komentátor deníku Právo Jiří Hanák. Nejspíš má pravdu, pokud jde o voliče vítězné TOP09. V milionové Praze uvěřilo, že by tato „kalouskostrana“ znamenala změnu, cca 130 tisíc většinou pravicových voličů (tj. 13%). To rozhodně není převážná část všech pražských voličů. Ale je to dost na to, aby konstruktéři TOP09 mohli počítat s kulisami pro mediální rozruch a nátlakové skupiny při ustavujícím zasedání ZHMP.
Co si o této šarádě ale myslí voliči jiných stran, zejména levicových? Již zmiňovaný Jiří Hanák pražskou ČSSD za rozhodnutí o koalici kritizuje pražskou ČSSD : "Drsné lidové úsloví říká, že když čuba nechce, pes neskočí. Bohužel však pražská organizace ČSSD pod vedením Petra Hulinského velice chtěla“. Skutečně ale prioritou voličů této strany je vystřídání pravicové ODS ještě pravicovější TOP09 ? Když se TOP 09 dostane se svou „upřímností“ k městské kase, nemocní se uzdraví a ptáci začnou zpívat ?
Rozhodnutí ČSSD je samozřejmě jen její
věcí. Důležitou otázkou ale je, co je dlouhodobě strategický
postup pro změnu doleva a co taktická výhoda. Že by levice letos
vyhrála v Praze komunální volby byl zatím dost smělý
předpoklad. Odmítání jiného než čistě levicového řešení
by s železnou logikou vedlo ČSSD do opozice. Středočeský hejtman
David Rath označil pražskou koalici za reinkarnaci národní
fronty. To ale měli už před volbami leadeři ČSSD deklarovat, že
buď opět opozice a nebo nějaká dohoda s pravicí ?
Odpověď
na tuto otázku není už tak jednoznačná. Někteří teď označují
staronovou modrooranžovou pražskou koalici za „podvod na druhou“,
za „koalici kmotrů.“ Ale pomohla by koalice TOP09 a ODS změnit
lépe korupcí prolezlé magistrátní struktury ? TOP09 už přeci
nejen v Nečasově „vládě podnikatelů“ dokládá, že jí není
cizí spojení ekonomie a politiky. Voliči KSČM nevěří absurdní
hře na změny, chtějí změnu skutečnou. A důležitou otázkou
také je, co si vlastně myslí půl milionu pražanů, co k těmto
volbám nedorazilo vůbec..
Na centrální úrovni bývají pravolevé koalice zjevnou programovou mesaliancí. Tenhle hybrid se mi nelíbí ani na krajské úrovni, ale zde více než ideologické principy rozhoduje praxe. Technologie využití volebního výsledku se také neřídí jen našimi představami. I když je Praha dlouhodobě vpravo, radniční koalice nevznikají automaticky. A nerodí se jen pro libovolný podíl na moci, ale i podle toho, v jaké míře mohu přes různé kompromisy ovlivnit věci. Skupina demonstrantů těžko může diktovat, že to má být jen tak a ne jinak.
V regionech nemají prioritu povely stranických centrál, rozhodují spíše konkrétní vyjednávání mezi konkrétními lidmi. To potvrzují i různorodé koalice, které se vytvořily na radnicích významných městských částí v Praze.
Najdeme zde
varianty jak spojení ODS a ČSSD (např. Praha 2, Praha 4), tak
pravicový tandem ODS a TOP09 (např. Praha 3 či Praha 9), ale
dokonce i ČSSD a TOP09 (např. Praha 1 či Praha 5).
Hodnotit efekt těchto pestrých koalic asi nejde předem. Možná až po obligátních 100 dnech tolerance ukáží, jak budou pracovat. To viditelně oddělí skutky a prázdné sliby. Pro každého z koaličních partnerů je důležité co prosadí ze svého volebního programu. Ocitnu-li se v koalici, kde tento vliv nemám, před voliči tratím. Z tohoto pohledu může být pro levicového voliče kombinace ODS a ČSSD menší zlo. To nemění nic na tom, že pro Prahu jistě existují i alternativy a že jakákoliv opozice musí být „ready“. Doby, kdy Strana zelených či Evropští demokraté dělali většinové ODS v městské radě křoví skončily.
Tématem
pro opoziční strany bývá obsazení kontrolních výborů. I zde
platí že rozhoduje konkrétní vyjednávání. To že má kontrolu
vést nejsilnější opoziční strana je stejně málo automatické
jako že primátorem či starostou má být představitel vítězné
strany. Může to tak být, ale také nemusí. Je na zastupitelích,
které legitimní řešení si vyberou.. Připomínám, že kontrolní
výbor Poslanecké sněmovny PČR i v časech pravicových vlád také
vedli představitelé KSČM (za Topolánka poslanec Vladimír
Koníček, za Nečase poslanec Vojtěch Filip).
Když v letech
1998 až 2002 poprvé vznikla pravolevá koalice ODS a ČSSD, tak
kontrolní výbor vedla pravicová Unie Svobody prostřednictvím
jejího zastupitele Tomáše Kubíka. KSČM sice měla za posledních
20 let opakovaně předsedu kontrolního výboru ZHMP. Sumárně to
bylo 13 roků, ale za různých okolností. Poprvé to bylo v letech
1993-1998, kdy komunistický zastupitel Petr Zajíček se stal
uvolněným předsedou po odvolání primátora za ODS Milana Kondra,
kterého vystřídal primátor za ODS Jan Koukal. Po druhé to bylo v
letech 2002-2010 za primátora Pavla Béma, kdy v čele kontrolního
výboru stanul komunistický zastupitel František Hoffman.
Z
této skutečnosti dosud nikdo nedělal žádné drama. Kromě velké
radnice je v Praze 57 městských částí. Po letošních volbách
byla nabídnuta kontrola opoziční KSČM jen na 9 z nich. Pro
komunistickou variantu se letos v Praze rozhodly různé kombinace
radničních koalic – např. na Praze 7 či Praze 10 to byla
koalice ODS a ČSSD, ale na Praze 8 a Praze 18 si vybrala zástupce
KSČM koalice ODS a TOP09, na Praze 16 šlo o zcela majoritní ODS a
na Praze 21 to byla koalice TOP09 a ČSSD.
Nyní se strany v
rámci svých mandátů rozhodli jako první krok vyměnit personální
obsazení ve funkcích na radnici. Týká se to nejen městské rady,
ale i kontrolního výboru. Volební leader TOP09 v Praze Zdeněk
Tůma stál o křeslo primátora. Funkci předsedy kontrolního
výboru ten to bývalý guvernér ČNB odmítl - aut caesar, aut
nihil. Byl tedy klubem TO09 navržen Tomáš Hudeček a za
kandidaturu TOP09 se přimluvil i nově zvolený primátor doc.
Bohuslav Svoboda. Druhá opoziční strana KSČM do čela kontroly
navrhla Lubomíra Ledla, místopředsedu Strany demokratickeho
socialismu. Jako právník a také bývalý předseda kontrolního
výboru zastupitelstva Prahy 10 má potřebné zkušenosti.
Zatím toto křeslo i po ustavujícím zasedání pražského zastupitelstva zůstalo prázdné. Aby se rozhodlo mezi návrhy opozice, musí se vytvořit v novém zastupitelstvu potřebná majorita, Ať již ale bude výsledek jakýkoliv, každý teď musí unést svoji odpovědnost – po poněkud nedomyšleném a přemrštěně spektakulárním dnešku je jasné to hlavní, že odpovědnost je ODS a ČSSD koaliční a TOP09 a KSČM zase opoziční. Pokud politici ctí vůli svých voličů, měli by se chovat adekvátně svým mandátům a volebním programům. Tímto směrem by se mohl do budoucna napřít i aktivismus různých občanských hnutí.