Ministr financí Kalousek se nejdříve před jednáním tvářil, že se na tématu daňových úlev na stravenky div nerozpadne vláda, aby se nakonec nechal přesvědčovat, že tuhle oběť musí v zájmu nejzásadnějších změn od roku 1989 přijmout. Má se snad vyvolat zdání, že Věci veřejné cosi programového pro lid vybojovaly, že daňová reforma je i sociálně citlivá a že odboráři už nemají za co bojovat? Na těchto východiscích a uklidňování koaličního kašpárka má být postaven seriózní návrh nejspíš opět krizového státního rozpočtu na rok 2012?

Po předchozím zvýšení DPH už jen zrušíme superhrubou mzdu a se sebezapřením ponecháme daňové úlevy? Tohle má být ta daňová revoluce? Vyrobí se umělý a možná předem dohodnutý kompromis o minimální částce (úlevy na stravenky jsou sice pro zaměstnance důležité, ale v bilanci rozpočtu je to zcela minimální částka, navíc proti nim stojí tzv. zaměstnanecký paušál). Taková debata odvádí pozornost od strategičtějších otázek, je skutečně jen pouhým teatrálním »vykecáváním«. Bilance veřejných financí bude i nadále stát na stejném principu - nechat bohaté daňově v klidu a škrtat výdaje na chudé. Skutečně důležité jsou totiž otázky, jako je extrémně nízké zdanění korporací a vysoké zdanění spotřeby, jako je hromadění daňových nedoplatků do astronomických částek, odliv zisků ze země a růst podílu stínové ekonomiky, který z naší země dělá české Palermo. Festival myšlenkové impotence místo reforem pro lidi, to je ta prosazovaná současná vládní politika.

Jiří DOLEJŠ, poslanec a stínový ministr KSČM pro resort financí