Děkuji vám za slov, pane předsedající. Nelze jinak, než na téma nemravnosti tohoto počínání přičinit pár poznámek, když dovolíte, za frakci KSČM. Skutečně tímto krokem vlastně zlikvidujeme mnohaleté úsilí o to, abychom měli účinnou normu na fiskální kázeň? Ono totiž to úsilí má spletitou historii, a kritériem konec konců účinnosti je, jak to funguje v praxi. Pravdou je, že původně kolegové v ODS někdy v roce 2003, myslím, že to bylo, měli takovou představu, že uzákoní vyrovnané rozpočty. Pak za premiéra Nečase přišel návrh na finanční ústavu. Nic. Návrh na finanční ústavu, přišel s tím i pan premiér Sobotka, nakonec z toho byl obyčejný zákon, protože jinak jsme se nebyli schopni dohodnout. A ta dohoda, která do jisté míry vyprázdnila smysl této normy a do jisté míry poukazovala na slabá místa této normy, tak ta z toho nástroje, který tady všichni hájí a myslí si, jako že je to vyšší mravní princip ho hájit až do posledního muže, tak ta skutečně asi bude děravá. Pokud neobstojí v praxi.

A teď bych se rád dotkl některých bodů té opoziční zprávy. Především tvrdíte, že v tom, co učiníme, je fatální hrozba rozvolnění financí. Byl tady citován jistý článek z Hospodářských novin o pandemické trajektorii. No jaká je realita? Faktem je, že to, co se letos odehrává, nejspíš bude mít dozvuky i v následujících letech. A teď je záležitost, jestli jsme schopni to v rámci pravidla o fiskální kázni zvládnout.

A tady je ten hlavní problém, protože my jsme v pondělí na rozpočtovém výboru dostali kompetentní právní, tedy podepsané, stanovisko de jure, stanovisko Ministerstva financí, kde se tvrdí, že na rok 2021 je to neaplikovatelné, protože nelze onu únikovou klauzuli aplikovat ex ante. Že se to dá vždycky na ten rok, kdy nastane problém, tak se aplikuje ta úniková klauzule, ale nelze to aplikovat ex ante na roky další. Je to právní názor, ale právní názor kompetentních míst v exekutivě.

Takže já ho beru vážně a pochopitelně, že lze vést debatu, do jaké míry ten rozevřený fiskální prostor je rozevřený málo, hodně, skutečně to nelze plánovat. Takže to je samozřejmě věcí diskuze a je pochopitelné, že instituce jako Národní rozpočtová rada, která to má v popisu práce nás vést k obezřetnosti, takže má názor, že to zapotřebí nebude a možná bychom všichni i oslavili, kdyby to zapotřebí nebylo.

Ale řekněme si, že ta realizace v tom fiskálním prostoru je věcí politických autorit, které budou vládnout. Čili jestli je to na osm let nebo sedm let dopředu. Já netuším, jaká bude vláda v roce 2027, ale určitě ne tato. To je myslím zcela jasné. Takže v tomto smyslu je to do značné míry otevřené a totéž se odehrává na evropské půdě, kde ty únikové klauzule jsou samozřejmě aktivovány, kde fiskální kompakt, který byl podepsán mimochodem už v roce 2013, tak nefunguje jako příslušná brzda a ta evropská autorita, ta Evropská komise, to v podstatě toleruje.

Druhý okruh výhrad, který v opoziční zprávě je, je neodůvodněné zneužití toho procesu, tedy legislativní nouze. No ano, pokud by ale Národní rozpočtová rada, která se vyjádřila v tom smyslu, že lze použít k flexibilní fiskální politice příslušný zákon, tedy onu únikovou klauzuli a možnost jednorázových opatření. Pokud by neměla pravdu, tak se pochopitelně o zneužití nejedná a pokud by došlo dokonce až ke sporům, což doufejme, že nedojde, tak je na misce vah ono právní stanovisko Ministerstva financí.

Skončím tím, že připomenu náš postoj v roce 2016, kdy tento zákon byl přijat, že středová vláda - nevím, jak jinak nazvat Sobotkovu vládu - byla napadena zprava za vyprázdnění a změkčení té novely a zleva jsme ji kritizovali z řady věcných důvodů a jedním z nich byla i metodika aplikace onoho strukturální salda jako kritéria. (Předsedající upozorňuje na čas.) Takže bohužel se ale ukázala pravda. Metodika je špatná a při špatné metodice musíme konat. To je závěr, čili podpora tohoto zákona.