O mandátu politiků rozhodují voliči a o vině zase rozhodují soudy. Zkusme nyní v posledních týdnech před volbami vrátit více politiku k programovým otázkám.
Pravolevé rozdělení politiky nejsou jen jakousi setrvačností tradičních stran. Rozdíl je znatelný zejména v sociální oblasti. Levá část poltické scény považuje sociální polštář pro ty co ho potřebují za nezbytný. Chceme-li omezit počet lidí na hranici chudoby nevyřeší to jen charita a individuální odpovědnost. A zabránit byznysu s chudobou není v řečech o sociálních parazitech, ale v účinné regulaci.
Říkat že dělení na pravici a levici ztrácí smyls je nesmyls. Je tu zejm. zřejmý rozdíl v požadavku na garance státu za kvalitní a všeobecně dostupné veřejné služby (zdraví, vzdělání, penze). Nejde nám o redukci sociálního státu (pravice neustále opakuje mantru o omezování mandatorních výdajů) ale o jeho zefektivnění. Snížit závislost na dávkách pak znamená nabídku slušně placené práce. Nízká mzda bohužel není věc volby ale často sociální nutnost. Celá pětina zaměstnanců žije při svém platu z ruky do úst, tedy že jim po úhradě nájmu a služeb nezbývá takřka nic.
Problém chudoby je výrazně soustředěn na seniory Valorizace garantovaných důchodů by měla postupovat podle skutečných potřeb důchodců A nejen plošná valorizace, ale také zvyšování základního výměru a řešení situace starodůchodců, jejichž kupní síla klesá rychleji než u nových penzistů. A předem připravovat další zvýšení věku ochodu do penze nevnímá míru opotřebovanost seniorův řadě profesí. Dvě třetiny populace je rozhodně proti dalšímu prodlužování odchodu věku do důchodu.
Samozřejmě na sociální výdaje je třeba mít zdroje. To rozhodně není v rozporu s požadavkem spravedlivějšího rozdělení daňového břemene. Progrese znamená daňovou úlevu pro lidi s malými příjmy, větší zdanění bohatých. Také progresivní zdanění velkých korporací a vyšší zdanění kapitálových spekulací. Obavy z progrese považuji za nemístné. Je obtížné pochopit proč odporu vůči větší progresi zdanění firem se již nyní přidávají odbory. Prostě nenechme v takové míře odtékat bohatství naší země do ciziny.
Mezi občany je dle průzkumů veřejného mínění vůči daňové progresi velká vstřícnost. Na tomto poli byly promeškány čtyři roky. Superhrubá mzda mohla být zrušena už dávno. Místo zdanění velkého kapitálu, se kladl důraz na hon drobných OSVČ. Dodělávky systému EET jsou opravdu přiznáním chyby autorů (je to přeci možnost paušální daně, vyjmout podnikatele s obratem do 1 milion, platby kartou).
Nebezpečné jsou dle mne návrhy na snížení pojistných odvodů hrazené zaměstnavateli (znamenalo by propad příjmů v řádu desítek mld Kč). Jejich váha v ČR je pravda relativně vyšší, ale absolutně jsou to sumy tak malé, že je dál snižovat znamená riziko osudové nerovnováhy veřejného pojištění. Nízké daně bývají volebním lákadlem. Otázkou je ale jak a komu. Snížení daně z piva je takový líbivý krok, ale proč nevrátit základní potraviny do výrazněji snížené sazby. Výpadky v příjmech by kompenzovala zmíněná progrese.
Kromě daňových sazeb kde hledat další zdroje? Udržitelný růst ekonomiky a snižování rozdílu mezi vytvořeným a doma užitým hrubým domácím produktem je základ. Aktivnější a ve větším souladu s mezinárodními standardy jsme mohli být v postupu proti daňovým rájům. Nezapomeňme ani na čerpání evropských zdrojů, doku je ČR v pozici čistého příjemce. Tabu nemusí být ani dodanění restitucí. Takových užitečných témat je dost. Vina či nevina Andreje Babiše je nyní v rukou orgánů činných v trestním řízení. Netřeba dál nahrávat jeho politické kampani pronásledovaného mesiáše.
