Je zajímavé tyto názory konfrontovat s míněním Miroslava Kalouska, že je třeba odmítnout umělou podporu růstu a že je naše ekonomika vlastně v dobré kondici díky jeho politice.
Rozpočtová politika předchozí Nečasovy vlády podle Kalouska vedla k stabilizaci růstu dluhu a k velmi vysoké důvěře zahraničních investorů v ČR. To umožnilo uspořit na obsluze státního dluhu. Jednostranné hodnocení efektů reformy veřejné správy jen úsporou nákladů ale nestačí. ČR snížila díky značnému úsilí schodek rozpočtu v období 2009 až 2012 a podle současných očekávání bude schodek opět lehce pod 3% HDP. Ovšem výsledkem také je, že ekonomika ČR je i dnes pod úrovní roku 2008 a rostla pomaleji než sousední země.
Rychlému a trvalému zotavení ekonomiky brání opakované škrty veřejných investic, včetně projektů spolufinancovaných z fondů EU. Miroslav Kalousek ovšem tvrdí, že taková politika by byla. draze zaplacena vysokými úroky a nestabilitou, aniž se podařilo zastavit rostoucí nezaměstnanost. A tvrdí, že v rámci mezinárodního srovnání jsme stále zemí s jednou z nejnižších nezaměstnaností nebo podílem chudých.
Miroslav Kalousek dále upozorňuje, že ČR má desátou nejnižší složenou daňovou kvótu v EU, a to na úrovni 34,5 procenta HDP (průměr EU je 40 procent) K tomu by ovšem měl dodat rozbor toho jak (ne)přispělo toto snížení k podpoře růstu a jaká by byla sensibilita vývoje HDP na výběr daní. Analýzy EU potvrzují že pro ztrátu výnosu daní a navýšené výdaje státu na nezaměstnanost tyto opatření byly neefektivní.. Sensibilita zpomalení růstu HDP byla podle Evropské komise pro rok 2011 u členských států EU v rozpětí od 0,26 po 0,48; pro ČR byla 0,36. Pro rok 2012 Komise data aktualizovaly a sensitivita HDP na změnu daní se v ČR zvýšila na 0,409, Mimořádně neefektivní bylo zřejmě zvýšení snížených sazeb DPH.
Platí i vztah: sensibility daňové výtěžnosti na škrty veřejných výdajů. Snížení výdajů o 1% HDP (38,4 mld. Kč) při stejném koeficientu, snižuje daňovou výtěžnost o 13,82 mld. Kč. Koeficient samozřejmě ovlivňují multiplikační účinky konkrétních investic.Voliči by měli klást důraz na doložený udržitelný rozvoj ekonomiky,který může zajistit stabilitu veřejných financí bez zbytečného sociálního napětí.
Návrh prorůstových rozpočtů s několikaletým výhledem znamená především využít evropských prostředků (dočerpání obodbí 2007-2013) k čemuž je potřebných nejméně 15% na spolufinancování.z vlastních zdrojů a nebzbynou kontrolu prováděných projektů. K tomu uvádí Komise empiricky odvozené 3% vstřebatelnosti vnějších investičních zdrojů.
Podle dat Evropské komise se odhaduje, že 1 mld. € z veřejných rozpočtů na dopravní infrastrukturu umožní získat 18 000 pracovních míst. Po přepočtu by tedy bylo možno za 1 mld.Kč investic do dopravní infrastruktury získat v ČR 1000 pracovních míst. Komise také zdůrazňuje, že 1 mld. € veřejných prostředků přitáhne 4 až 5 násobek soukromého kapitálu.
Souběžně s pracemi v EU nutno odvodit varianty dlouhodobé koncepce rozvoje (koncepe energetiky s ohledem na minimum uhlíku, zhodnocení konkurenceschopnosti výrobních odvětví, návaznost na miliardové investice ze zdrojů EU do rozvoje vědeckovýzkumné základny atp.) To přinese konkrétní požadavky na kvalitu a strukturu kvalifikace ale i fungování základnách veřejných služeb.. Na výsledek těchto snah může být různý pohled, nelze ale přehlédnout že sociální partneři v EU i u nás se shodují na potřebě takto koncipované změny hospodářské politiky.
Anachronismem není jen účetně statické pohledy Miroslava Kalouska na to jakse proškrtat k blahobytu. Zcela mimo mísu jsou také provokativní prohlášení Václava Klause a jeho okolí o potřebě vystoupit z EU. nastolovat totot téma je z věcného pohledu úlet. Podobně jako žonglování Camerona s tématem vystoupení Britanie, jde spíáš o geopolitické vydírání, možná s ohledem na blížící se evropské volby. Ale na rozdíl od Britů nemá jejich finanční sektor jehož autonomii finanční kapitál samozřejmě brání.
Přes všechnu oprávněnou kritiku fungování současné evropské integrace bylo otevření společného trhu, naše příslušnost k vyspělému bolku zemí ale i čerpání evropských zdrojů přínosem. Na hospodářském vzestupu v letech 205-2008 mělo členství v EU také svůj podíl. Celkově od vstupu do EU zaplatila Česká republika do rozpočtu EU 239 miliard korun a získala přes své neumětelské čerpání na 401,2 miliardy korun! Absurdní je argumentovat suverenitou. Vždyť většina investorů v ČR je z EU a toto propojerí by trvalo dál. Do starého řečiště se proto nemá cenu chít vracet. Budoucnost je v lépe fungující Evropě s lepšími společnými pravily. Ale pokud chceme Evropy měnit, začněme nejdříve u sebe.
