V podobném duchu se nesl také jeho včerejší rozhovor na ČT24. Jeho analýzu, ve které zcela jednoduchým a srozumitelným způsobem popisuje příčiny dnešní nedůvěry a rozezlenosti občanů směrem k vládě a politickému establishmentu jako celku, by si měli politici vzít k srdci a nesvádět své neúspěchy, jak je jejich dobrým zvykem, na někoho jiného. Vždyť jsme to slyšeli už milionkrát - jednou jsou na vině ti „zlí“ novináři, jindy odborářští bossové, jindy parlamentní opozice, atd. Kdepak, za své neúspěchy si téměř vždy můžeme sami…
Východisko ze současné špatné situace pan profesor spatřuje v tom, že naše země potřebuje akceschopnou, rozhodnou a jednotnou vládu. Z vlády, do níž byly vloženy po volbách 2010 nemalé naděje, se podle něj vytvořil „orgán nedůvěry“. Vláda není schopna se domluvit a vykročit správným směrem. Lidé musí vidět, že vládě mohou důvěřovat na základě jejího programu a konkrétních kroků. Jako by mi pan profesor z duše mluvil…
Jenže jak tohoto kýženého stavu dosáhnout? Jsem hluboce přesvědčený, že současná vláda bude jen dál stále více a více zapadat do bažiny svých vlastních problémů a skandálů. Že by snad mohla dospět k jednotě, rozhodnosti a akceschopnosti a získat si znovu důvěru lidí, to mi pod dojmem vzájemné nevraživosti jednotlivých aktérů vládní koalice opravdu připadá jak z jiného světa.
Čím dál víc si myslím, že je potřeba začít znovu. Tam, kde již jednou byla důvěra veřejnosti tak silně pošramocena, kde sami vládní politici veřejně říkají, že vládě stejně již nikdo nevěří, nemá smysl se pokoušet o nemožné. Přesto, že dnes vládní politici nechtějí o nových volbách ani slyšet (ano, vlastní korýtka jsou silnějším motivem, než důvěra společnosti), je pravděpodobné, že k nim stejně budeme směřovat.
Jako sociální demokrat bych si velmi přál, aby po příštích volbách do Poslanecké sněmovny vládu sestavovala právě ČSSD. K tomuto cíli však jednoduchá cesta nepovede. Sociální demokracie se musí změnit. Kromě změny řady vnitřních poměrů zejména musí občany přesvědčit o tom, že je skutečnou programovou opozicí a alternativou současné vládě a jejímu programu. Zatím tomu tak není. Jestliže preference vládních stran padají již několik měsíců dolů a VV by se již do sněmovny znovu nedostaly, preference sociální demokracie stále nejsou tam, kde bychom je očekávali (kolem 35%). Mám pocit, že ČSSD dosud jen sbírala protestní hlasy některých zklamaných voličů vládních stran. To by sice byla také dobrá zpráva, ale na přesvědčivé vítězství ve volbách by to pravděpodobně nestačilo.
Proto jsem velmi rád, že vedení ČSSD začalo v posledních dnech veřejnosti představovat své koncepty reforem (zatím penzijní a daňové reformy), ke kterým mají občané možnost zasílat své návrhy a připomínky. Věřím, že takto připravovaný „Nový program ČSSD“, který by měl být dokončen a schválen na podzim letošního roku, bude komplexní alternativou k programu vládních stran a získá si důvěru širších vrstev naší společnosti.
