Tou by měla přirozeně být politika sociální demokracie, i když dnes tomu tak ani zdaleka není. Právě ona se nesnaží dělat, slovy Tonyho Blaira - tribal party politics - tedy politiku výhodnou pouze pro své skupiny voličů, ale prosazuje opatření prospěšná pro všechny. ČSSD vždy byla autentickou stranou pro střední a nižší třídy a tím, skrze zvýšenou poptávku, také posilující podnikatele. Připomínám, že to bylo za vlád sociální demokracie, kdy v naší zemi geometrickou řadou stoupal počet živnostníků. A nešlo přitom o tisíce, ale o statisíce nových živnostníků.

Největším úkolem nového předsedy sociální demokracie a jeho týmu ve vedení strany nepochybně bude mobilizace a zintenzivnění práce nové stínové vlády, odborných komisí a mluvčích pro jednotlivé oblasti. Na čase je také zacílení komunikace strany na mladší věkové kategorie a intelektuální elitu, což se částečně začíná dařit. Právě ona komunikace tvoří podle bývalého prezidenta USA Billa Clintona padesát procent v bitvě jménem politika. Sociální demokracie má stále velkou rezervu ve vysvětlování, že je to právě ona, ta správná politická strana, která pomáhá těm dole a ve středu společenského sociálního spektra nahoru. Ne jako současná vládní garnitura – směrem na chodník!

Nacházíme se tedy v době, kdy absence věrohodné alternativy může vést ke ztrátě zájmu lidí o politiku jako takovou. Pokud jsou lidi zklamaní z aktuální politické reprezentace, měli by vzhlížet s nadějí k jiné. Pokud ale sociální demokracie nebude předkládat své varianty řešení problémů života naší společnosti, budou je předkládat jiní - tentokrát ale ti extrémní z obou pólů pomyslného politického spektra.