Na aktuální témata existují v zásadě dva protichůdné postoje, které novináři ve svých článcích prezentují. Co jsme ale v televizi neslyšeli a v denících nepřečetli, to jsou zmínky a komentáře k vulgaritám, kterých se dopouštěli vládní poslanci opravdu nadmíru. Jestli podle mě něco deformuje politickou kulturu v této zemi, pak jsou to nepochybně „sprosté“ výstupy poslanců, jež svou podstatou a provedením nepatří do slovníku a chování slušných lidí.
V průběhu schůze, s každou další hodinou, bylo více a více patrné, jak zúčastněným dochází trpělivost s neústupnými poslanci sociální demokracie a naplno se začínají ukazovat jejich pravé osobnostní profily. Z distingovaných rádoby ctihodných osobností se tam stávali nervní a podráždění lidé, kteří cílili při každém svém výstupu urážky a sarkasmy směrem k unaveným, ale stále disciplinovaným poslancům sněmovní opozice.
Svojí hrubostí opět nepřekvapivě vyčníval Miroslav Kalousek. Pokaždé, když se zvedl od stolku předkladatele zákona, rostla dramaticky pravděpodobnost, že uslyšíme sprosťárnu, nebo alespoň rádoby vtipnou urážku. Co mě ale velmi překvapilo, bylo až dětinské chování premiéra této země, jenž při projevu Lubomíra Zaorálka dělal „opičky.“ Dehonestoval tak zcela zbytečně svůj úřad premiéra země, a to není ani vhodné a ani důstojné. Nejsilnější direkt však dostala česká politická kultura s aktem hlasování v podání Víta Bárty. Vztyčeným prsteníčkem jasně ukázal, co si myslí o parlamentarismu, a manuálně tak ukázal celé zemi, že s finančním bohatstvím nepřichází automaticky pokora a dobré vychování. Nejlepším důkazem arogance potom bylo označení svých kolegů ze sněmovny za koktající poslance. Exministr dopravy se tak dopustil neakceptovatelné urážky, která je podle mne o to nepochopitelnější, že zazněla z úst tak špatného řečníka s fatální hlasovou indispozicí.
Jsem hluboce přesvědčen, že jestli je skutečně něco pro českou politiku sebevražedným harakiri, potom je to bezpochyby ztráta sebekontroly vládních zákonodárců při jednání Sněmovny.