Minimálně 11% všech voličů očekávalo od VV, že prosadí razantní změny politického stylu, kultivované vystupování, důvěryhodnou prezentaci a zároveň systematický boj proti úplatkům a korupci.
Kauza, jež vypukla naplno v posledních dnech, je ale hořkou pilulkou pro ty, kteří příslibům nové kultury politiky od VV uvěřili. Pokud jsou tvrzení pana Škárky byť jen z části pravdivá, pak je chování faktického vůdce nejmenší koaliční strany, Víta Bárty, nepřijatelné. Dokonce by bylo těžko obhajitelné i v soukromé firmě, ke které ministr dopravy politickou stranu trochu nesmyslně přirovnává. Byl to právě on, kdo měl údajně uplácet bývalého předsedu VV, Jaroslava Škárku, výměnou za loajální chování vůči jemu osobně i straně. Jinými slovy si v údajně demokratických Věcech veřejných „ochočoval“ vnitrostranickou opozici. Kakofonie politickým stranám škodí. A tak ministr dopravy v posledním půl roce údajně zaplatil přibližně 500 000 Kč za její odstranění. Jak snadné! Navíc se podle renomovaných právníků zdá, že tyto podivné transakce také zavánějí podezřením ze spáchání hned několika trestných činů – krácení daní a možná taky praní špinavých peněz, pokud se nevysvětlí jejich skutečný původ.
Pochybuji o tom, že jako absolvent prestižní vysoké školy a především jako člen rozpočtového a místopředseda kontrolního výboru Poslanecké sněmovny si Jaroslav Škárka nebyl plně vědom možných důsledků svého chování. Naprosto vědomě - společně s absolventem policejní akademie, Vítem Bártou, se tak s největší pravděpodobností dopustili trestných činů uvnitř vlastní politické strany!
Na základě výše uvedeného se ptám, jak si má volič uchovat alespoň elementární důvěru v proklamovanou politiku bez korupce, když si dva čelní představitelé vládní strany pokoutně předávají obálky napěchované bankovkami? Současná garnitura svým chováním výrazně ohrožuje základní pilíře demokratického právního státu! Je nejenom zatížena kauzami táhnoucími se z minulosti (viz Barták, Drobil, či nejnověji Vondra), ale i v současnosti opět dává lidem další pádné důvody, proč nechodit k volbám a být ještě více apatičtí vůči celospolečenským událostem. Výsledkem pak nebude nic jiného, než snížení legitimity zvolených zástupců lidu, nezájem veřejnosti o politiku a neochota akceptovat a podrobit se rozhodnutím parlamentu.
Nejen z těchto důvodů by měli lídři ostatních politických stran vládní koalice jasně říci, že na základě uvedených skutečností nejsou VV důvěryhodným partnerem pro další spolupráci jak ve vládě, tak ve sněmovně. Nejsem však „politický romantik“, a proto silně pochybuji o možné sebereflexi ze strany reprezentantů ODS a TOP 09. Touha udržet se za každou cenu u moci bude nepochybně silnější. Nevěřím, že by si politici vládních stran přisvojili princip „presumpce viny“, jako jediný účinný způsob jak obnovit elementární důvěru v politiku, i přesto, že tato kauza je svým charakterem naprosto bezprecedentní.
V historii české politiky neexistuje podobný příklad tak fatálního selhání vysokého ústavního činitele. Na celém světě najdeme stovky příkladů politické korupce, kdy byl člen dolní komory Parlamentu finančně motivován ke zvýhodnění jisté zájmové skupiny. Neslyšel jsem však o aféře, kdy byl politik podplácen za účelem zdržení se kritiky ve vlastní politické straně. Celá záležitost nabývá, podle mého mínění, absurdních rozměrů i vzhledem k prohlášením Jaroslava Škárky, že chce zůstat poslancem, aby mohl dále hájit zájmy občanů. Jak by chtěl pan Škárka hájit zájmy občanů a zastupovat je, když podle všeho vědomě páchal trestné činy? Má snad být chování pana Škárky příkladem pro občany, že se mají chovat stejně jako on?
Tato kauza má pro mě pouze jediné přijatelné východisko. To východisko se jmenuje okamžitý odchod, a týká se obou zúčastněných aktérů. Je mi přitom jako občanovi úplně jedno, zda dají tito politici všanc své stranické posty. Pro mne je rozhodujícím a zároveň jediným akceptovatelným krokem, že se oba co nejdříve vzdají svých poslaneckých mandátů v Parlamentu ČR.
