Prezident M. Zeman již dávno říká, že politika je řemeslo, které se musí umět dělat. Tak jako vše ostatní. Politik toho ale ve srovnání s jinými řemesly musí umět daleko více a navíc, musí to být osobnost k politice Bohem nadaná.            Nemůže to dělat každý. Kromě vysoké inteligence, vysokého vzdělání a bohatých životních zkušeností musí mít za sebou i úspěšný život. Měl by být tvrdý k sobě i k ostatním. Měl by ale být i laskavý, vtipný a neměl by být vztahovačný a urážlivý. Měl by být pracovitý, vstřícný k lidem, znát jejich starosti a vycházet z každodenní reality běžného života. A hlavně, měl by být uznáván svým okolím, působit důvěryhodně a požívat neformální autority. Těch vlastností je ale mnohem více, nechci jít do detailů. 

    A jak je na tom naše Česká republika? Nic moc. Těch, kteří se nám do paměti nějakým způsobem zapsali, je málo a mnoho z nich ještě v tom negativním smyslu. Ti negativně zapsaní začali již dávno, a to ať neoprávněně používali akademické tituly, přes ty, co se namočili do nejrůznějších zlodějských kauz, přes ty, co se drží svých vyhřátých pelíšků a nic neprodukují až po ty, kteří si v několikaměsíčních kurzech na plzeňské sorboně přisvojili tituly, s jejichž pomocí dosahovali nejen uspokojení vlastního pošramoceného ega, ale dosáhli i na velmi lukrativní posty.

    Máme ale i ty, kteří se do povědomí společnosti zapsali tím pozitivním způsobem. Není jich ale mnoho, spíše jich je hodně málo. Nikdo jistě nebude rozporovat to, že mezi ně bezesporu patří současný prezident M. Zeman i bývalý prezident V. Klaus. A nejen ti. Jsme-li upřímní a jenom trochu objektivní, musíme vzpomenout na výrazné osobnosti jako byl P. Dostál, M. Macek, P. Rychetský, A. Babiš, D. Rath a řada dalších.

     Bohužel, ti úspěšní jsou té neúspěšné a přihlouplé většině trnem v oku. Za poslední tři roky to je nejmarkantněji vidět na vztahu prezidenta s vládou, Sněmovnou i částí Senátu. Cožpak on za to může, že je všechny převyšuje o dvě úrovně? Náš politický systém je založen na volbě stran do Sněmovny a nikoliv jednotlivců. A strany určují pořadí svých zasloužilých. A jaký pán, takový krám, jak se říká. Ať prezident udělá či řekne cokoliv, nikdy to není pochopeno či dokonce oceněno. Všichni se na něho vrhnou jako roj sršňů či smečka vzteklých psů. Naštěstí, běžný občan ví, kdo je kdo, a proto prezident momentálně požívá 60% souhlasu národa. A to navzdory tomu, že politici, žurnalisté, analytici a jiní vládní či mediální přisluhovači dělají vše pro to, aby prezidenta osočovali, pomlouvali a dehonestovali.

Je veřejným tajemstvím, že ten, kdo rozděluje naší společnost, je naše současná vláda. Nikdo jiný. Je šedivá, nevýrazná, neakceschopná a neschopná přijmout jednoznačná stanoviska. Postrádá razanci a bojí se veřejně deklarovat, že jí na srdci leží především osud národa, budoucnost dětí, udržení kultury, životního stylu a životní úrovně, bezpečnost obyvatel, nedotknutelnost hranic a že nedovolí, aby do naší země nikdy nepronikly hordy nezvaných a všehoschopných utečenců bez jasné identity, jména a s vymyšlenou historií. Nikdo nepochybuje o tom, že mezi nimi je množství hrdlořezů a gaunerů, kterých se přecitlivělý a přecivilizovaný Evropan může jenom bát. Obavy z těchto nelegálů byly vždy na místě, a to ještě dávno před událostmi v Německu, Francii, Anglii atd.

Celá Evropa, včetně naší země, se nachází ve velmi těžké existenční situaci a vláda není schopna uspořádat na způsob televizních předvolebních debat cyklus diskuzí o současné situaci v Evropě a plně informovat národ o tom, jak ho ochrání v případě potřeby. Nesouhlasím s termínem krize v souvislosti s nezvladatelným  a nekončícím veletokem Afričanů do Evropy. Krize je v ekonomické terminologii termín označující určitou fázi ekonomického cyklu, který někdy začal a někdy zase končí. Po něm přijde obvykle fáze ekonomického rozmachu atd. Nemyslím si, že až se do Evropy nahrnou miliony přistěhovalců, tak dojde k uklidnění situace, jejich zapojení do evropské civilizace, do průmyslu, zemědělství, posílí školství, vědu a výsledkem bude rozmach ekonomiky a Evropané budou zářit radostí a štěstím a budou litovat toho, že je nepozvali již daleko dříve.

Místo toho ministři, poslanci, novináři, europospíšilové, tzv. politologové a další polovzdělaní nemakačenkové tráví hodiny a hodiny diskuzemi, zda by se měl premiér bát či nebát, zda prezident  použil vhodný bonmot či nevhodný a zda prezidenta obžalovat či odvolat atd. A to navzdory tomu, že má za sebou výraznou většinu národa a v diskuzích v Německu či Velké Británii naprosto převládá jeho pozitivní hodnocení s tím, že by si ho sami přáli jako svého prezidenta. To jsou paradoxy, že? To jenom doma ho novináři a jeho političtí rivalové nenávidí, neboť do nich vidí a šlape jim na kuří oka. Prezident, tak jako většina národa, moc dobře ví, že máme nejen obsahově vyprázdněné politické strany, ale i vyprázdněné hlavy politiků.

Ing. Jiří Oberreiter