Tentokrát je záminkou k útokům proti němu nejmenování ministra kultury. Přestože jde o nejmenší a nejméně významné ministerstvo, masívnost útoku by mohla naznačovat, že jde přinejmenším o ministerstvo financí, obrany či o vlastizradu. Každému soudnému člověku je naprosto jasné, k čemu ten masívní mediální útok na prezidenta má vést. K jeho pošpinění, pomluvení, znevěrohodnění a finálně k odstranění z politické scény. To vše je dlouhodobě organizováno, řízeno a financováno kdekým doma i v zahraničí. Do útoku proti němu se vždy staví nejen mediální hegemon ČT, ale i řada politických stran, neziskových organizací, politologů, různých politických aktivistických analytiků, kumštýřů, komentátorů atd. A ti se opravdu neštítí ničeho, včetně poukazování na jeho věk, nemoc, atd.
V celém tom mediálním běsnění zcela zaniká pravý a prvotní důvod. Vše se točí kolem postu ministra kultury Doc. A. Staňka, který poukázal na různé zlodějinky, finanční odklony a jiné nepravosti v jeho rezortu. A to se zkrátka nesmí. Ty odklony šly do míst, která si zastavení penězotoků nenechají líbit. A tak místo ocenění poctivosti ministra, dojde k jeho odvolání, což ostatně není poprvé na naší politické scéně. Proto také prezident Zeman váhal s jeho odvoláním. Když ho následně přece jenom odvolal, žádal o plnohodnotnou náhradu. ČSSD prostřednictvím premiéra doporučila svého místopředsedu M. Šmardu.
Ten se představil prezidentovi, který nabyl přesvědčení, že tento člověk se na pozici ministra kultury nehodí, neboť nesplňuje základní předpoklady pro výkon funkce ministra kultury, jako je dlouhodobá práce v oblasti kultury, zkušenosti v řízení kultury, vize, priority atd. Prezident tedy odmítl M. Šmardu do ministerské funkce jmenovat a požádal ČSSD o nominaci odborně zdatného kandidáta. A to je kámen úrazu. Sociální demokracii nejde o odborníka v čele ministerstva, ale o umístění svého místopředsedy do lukrativní funkce. Jde tedy o další trafiku pro svého politicky věrného, patřícího do týmu těch, kteří ČSSD postupně pohřbívají.
Prezident v rámci svých možností konečně odmítá po dlouhých popřevratových letech jmenovat do nejvyšších funkci nekompetentní a nekvalifikované lidi, což je mu právě těmito nekompetentními lidmi dosud sídlícími ve vysokých funkcích zazlíváno.
Většina občanů odsuzuje běsnění představitelů některých politických stran a všech jejich mediálních přisluhovačů, které se k honbě na prezidenta přidaly. Zcela zanikly dva základní fundamenty celého politicko-mediálního kolotoče – odvolání člověka, který poukázal na nepravosti a nejmenování nekompetentní osoby. To vše se zcela ztratilo v megašumu odvádějícím pozornost a podsouvajícím občanům jakousi vládní krizi, politickou krizi, ústavní krizi, kompetenční žalobu, porušování ústavy, zneužívání ústavy…….to vše by snad mělo vyústit až k požadavku odsouzení prezidenta za velezradu, vlastizradu a bůhví co ještě.
Smutnou skutečností je i to, že k honbě se přidal i Senát PČR. Senát, který požívá nejnižší důvěry voličů a jehož členové jsou voleni nejnižším počtem voličů ze všech možných našich voleb. Tato komora Parlamentu má tu odvahu drze vystupovat vůči prezidentovi, který naopak požívá té nejvyšší důvěry voličů. Celý náš slavný Senát by měl být velmi potichu a spíše se stranit médiím, než na sebe poutat pozornost.
Je všeobecně známo, že Senát neplní žádnou státotvornou úlohu a je spíše odkladiště neúspěšných a vysloužilých politiků, kteří se snaží plnit úlohu opozice a sebezviditelňování za účelem svého dalšího zvolení do výnosného postu. Zdá se, že po řadě primitivních vystoupení senátorů se znovu nabízí otázka jeho další existence. Jeho zrušení by bezpochyby zrychlilo přijímání zákonů, ušetřily by se stamiliony korun na mzdy a chod Senátu, ubylo by senátních nechutností a v neposlední řadě by se našlo i smysluplnější využití nádherných malostranských prostor. Opravdu ironicky vyznívají výpady senátních trpaslíků vůči politických monumentům s nejvyšší podporou voličů, jakými jsou M. Zeman a A. Babiš.
