Ze zveřejněných informací vyplývá, že policejní útvar zvláštních činností v posledních letech šmíroval celou řadu subjektů převážně z podnikatelské sféry. Proč šmíroval v podnikatelském světě vážené banky, jako jsou Unicredit, Komerční banka, či ČSOB, anebo tak mezinárodně ceněné energetické firmy jako jsou RWE či E.ON, je mi záhadou. Šmírování Parlamentních listů je bezprecedentním útokem na svobodu slova.

Mezi šmírovanými subjekty se ovšem objevila i politická strana LEV 21, jejímž předsedou jsem po téměř tři roky, od listopadu 2011, byl. Připomínám, že strana LEV 21 byla po většinu mého předsednictví parlamentní stranou (až do srpna 2013).

Strana LEV 21 ve svém politickém programu ani ve svých postupech a vyjádřeních nebyla nikdy stranou, která by byť jen v jedné jediné věci zastávala extremistické názory. Jeden z členů bezpečnostního výboru sněmovny za ČSSD se – nepochybně s cílem bránit zájmy vládnoucí koalice (ta ale k celé věci přišla jako slepý k houslím) – vyjádřil, že prý výbor byl seznámen s přehledem šmírovaných objektů, byly mu sděleny důvody, proč je šmírování prováděno. A on je shledal oprávněnými. To je vskutku skandální vyjádření. Poslance Klučku jsem mezi šmírovanými nenašel, a tak je mu to jedno. Opravdu příkladný strážce našich svobod… Přece za pár minut, které v průměru výbor měl na to se s jednotlivými „případy“ seznámit, nemohli jeho členové proniknout k meritu věci a takto jednoznačně, se stoprocentní jistotou, se vyjádřit.

Hacking Team, italská softwarová firma spolupracující zejména s totalitními režimy po celém světě, dodala české policii program, který jí umožňuje odposlouchávat mobily, zmocňovat se SMS a emailů, ale s pomocí speciálním virem napíchnutých mobilů také pořizovat fotografie, prohlížet hotové fotografie či odposlouchávat hovory probíhající v blízkosti mobilu a podobně.

Co se ovšem vůbec nepovedlo, je to, že si Hacking Team vytvořil v systému „zadní vrátka“, a mohl tak vědět, kdo je šmírován a s jakým výsledkem. To je věc, které se zdravý rozum vzpírá uvěřit. Pokud toto policie svou kolosální neschopností umožnila, tedy umožnila, aby se data o českých občanech dostala do rukou soukromé zahraniční firmy, je to skandál monumentálních rozměrů. A otázka zní, kdo je za to odpovědný. Hacking Team je soukromou firmou, a tak je další využití získaných informací nabíledni. Může je nabídnout k prodeji např. komukoli. Spoléhat na dobrou vůli se nedá.

Jen v orientálních despociích je běžné, že jsou šmírovány politické strany.  Je věcí současného vedení strany LEV 21, aby se otázka, kdo, kdy a z jakých důvodů dal tuto stranu šmírovat, objasnila. Co policie při tomto šmírování zjistila, jaké trestné činy v souvislosti činností LEV 21 odhalila a vůči komu směřují obvinění ze spáchání trestného činu? Permanentní šmírování bez relevantního důvodu je protiústavní. Umím si dokonce představit, že vnější podnět ke šmírování přišel od osoby s podivnou identitou. Jinak řečeno, že výběr strany LEV 21 coby šmírovaného subjektu, vznikl z iniciativy policie.

A já budu pochopitelně v souladu se svým ústavním právem požadovat podrobné informace o tom, od kdy do kdy jsem byl šmírován, z jakého důvodu, kdo k tomu vydal povolení, s použitím jakých šmírovacích prostředků bylo šmírování prováděno a s jakým výsledkem. Zda a proč byl šmírován někdo z mých rodinných příslušníků. Co se dělo například s fotografiemi mé dcery a mé ženy, byly-li šmírovacím zařízením pořízeny. Celou věc samozřejmě v těchto dnech předávám svým právníkům, kteří budou mým jménem požadovat vypracování takové zprávy. Do té doby než tuto zprávu obdržím, si ponechám svůj názor, že se Česká republika změnila v policejní stát.

Již před více než půl rokem jsem na serveru Vaše věc a na blozích informoval o tom, že zhruba měsíc před zatčením D. Ratha jsem byl kontaktován člověkem, který se před tím řadu měsíců snažil získat mou důvěru s tím, abych mu jako majiteli stavební firmy zajistil přímý kontakt na tehdejšího hejtmana D. Ratha. Tak, aby s ním mohl hovořit o možnosti získat ve Středočeském kraji stavební zakázky. Dnes již vím, že vůči mně v té době byly prováděny (zhruba měsíc), shodou okolností právě v této době, policejní odposlechy. Stačilo tedy, abych zatelefonoval D. Rathovi (to jsem však neudělal) a zmínil se mu o zájemci chtivém stavebních zakázek, a již jsem nemusel vůbec nic jiného dělat. Po zatčení D. Ratha by byl „odposlech“ tohoto typu zveřejněn a přičinlivosti policistů se z něj dala dovodit má „jasná“ komplicita s D. Rathem. Jak jinak vypadá policejní provokace se snahou mě kriminalizovat?

A mohl jsem mít ve vazební věznici ubytování vedle D. Ratha. Takhle manipulativně to mohlo být konečně i s D. Rathem.