Autoři článku pana ministra Stropnického prošpikovali své dílo výrazy jako je bezpečnostní hrozba a podobně. Nevím však, kdo je vlastně v současném světě pro ČR bezpečnostní hrozbou. Jsme součástí největšího aliančního systému na světě, jehož roční výdaje na (řekněme) obranu se pohybují kolem 1 bilionu dolarů. Samotné Spojené státy se na této částce podílejí téměř dvěma třetinami.
Jistě jsme se před sedmnácti lety nestali součástí NATO jenom proto, abychom zvyšovali své vojenské výdaje. Většina států NATO je soustředěna v Evropě, což umožňuje velkou kompatibilitu zbraňových systémů. To by mělo vést spíše k úsporám v armádních výdajích. Připomeňme, že vojenské výdaje Ruska, kterým se tolik straší a jež přitom považuje za bezpečností hrozbu podle průzkumu Gallupu jen 15 % Čechů, se každoročně pohybují v ekvivalentu 50 – 60 miliard dolarů. A ruská vláda byla nucena, s ohledem na nepříznivý vývoj příjmů ruského státního rozpočtu pro tento rok, a zřejmě i pro příští rok, vojenské výdaje snížit. Jiná věc je, že řada zbraňových systémů, které Rusko vyvinulo, je opravu skvělá a svou úrovní přesahuje úroveň dosahovanou u obdobných typů zbraní dodávaných zbrojaři NATO.
Výdaje na obranu u světového ekonomického giganta Číny se odhadují někde mezi 150 – 160 miliardami dolarů. A nelze přehlédnout, že Čína vyvíjí takové vojenské systémy anebo nakupuje takové zbraně (od Ruska ad.), které jsou zaměřeny téměř výlučně na obranu vlastního teritoria.
Kde jsou tedy vlastně ty bezpečnostní hrozby pro ČR?
Islámský stát možná ve vlnách utečenců z Blízkého východu vyslal do Evropy několik desítek či stovek svých agentů. Militantní islamisté, kteří již v Evropě jsou, jsou zatím, zdá se, vcelku pod kontrolou zpravodajských služeb a bezpečnostních složek evropských zemí.
Je pravdou, že v některé ze západních metropolí tu a tam dojde k atentátu spojenému s rozsáhlým krveprolitím končící desítkami obětí. Ale takovýchto atentátů a krveprolití bylo v poslední době například v Sýrii či Iráku velké množství, aniž bychom to my, Evropané, vůbec zaznamenali. A přitom to byly především západní mocnosti, tedy jmenovitě USA, Velká Británie a Francie, které svou hloupou politikou rozbily fungující sekulární režim v Sýrii, který na území pod svou kontrolou stále ještě ochraňuje osm milionů vnitřních uprchlíků, kteří odešli ze svých domovů v jiných teritoriích Sýrie.
Chce snad být česká armáda nasazena proti IS? To bych nezkoušel. I mnohem lépe zbraněmi vybavení Američané, ostatně jen oni sami vědí, jaké moderní zbraně se dostali do rukou IS, protože jsou to nejmodernější zbraně z amerických a dalších západních zbrojovek, si na IS lámou zuby... Česká armáda by i po přezbrojení, na které naše republika prostě nemá, mohla být soupeřem bojovníků IS jen stěží. Nedosahuje jejich bojeschopnosti, ani bojeschopnosti například syrské či izraelské armády anebo Hizballáhu. Pokud jde o Střední východ.
Účast misí českých vojáků na lokálních válčištích jejich bojové zkušenosti nijak zvlášť nezvyšuje. A technickým vybavením by za IS výrazně zaostali. Než si nechat vyprášit kožich, to je lepší soustředit se na řešení vlastních, a zejména jiných problémů, nežli je česká armáda.
Jistě silným argumentem ministra Stropnického je potřeba podpořit české zbrojaře. Toho si měly být vědomé především předešlé pravicové vlády, které v době svého vládnutí vytrvale v letech 2009-13 snižovaly rozpočtové výdaje na armádu. Českým zbrojařským firmám, tím že dodávaly podstatně méně pro českou armádu, pak samozřejmě chyběly potřebné reference pro vývoz do zahraničí… To je snad jediný rozumný argument ministra Stropnického z jeho článku pro Právo, který by svědčil pro to, aby byla česká armáda vybavována novými zbraněmi.
