Matky samoživitelky patří tradičně k těm nejslabším příjmovým a sociálním skupinám obyvatelstva v této zemi a ještě hůře jsou na tom ty matky, vůči jejichž společným dětem neplní otec svou alimentační povinnost.

Zákon, který předkládá ministerstvo práce a sociálních věcí, byl Sněmovně předložen již v roce 2006 a byl schválen v Parlamentu, ale neprošel přes tehdejšího prezidenta V. Klause, který tento zákon v duchu pochybné neoliberalistické teorie považoval za sociální inženýrství.

Od Babiše jakožto od ministra financí bych ale čekal národohospodářský i lidský pohled na věc. Výdaje na zálohové výživné se pohybují v řádech desítek milionů korun ročně a značná část této částky je vymahatelná, a tedy perspektivně návratná přes státní instituce – především pak přes berní úřad. Přijetí tohoto zákona by pomohlo zlepšit ekonomickou situaci neúplných rodin, kde matky nemohou ani dostatečně využít svou kvalifikaci k získání lépe placené pozice, a jsou tak postiženy hned dvojnásobně. Přijetím tohoto zákona se také sníží objem sociálních dávek vyplácený neúplným rodinám.

Ministr financí by měl vidět státem vynaloženou částku, z hlediska velikosti výdajů státního rozpočtu nevýznamnou, jako vklad do výchovy dětí. A to se státu vrátí.

Srovnávat neplatiče alimentů s těmi, kdo neproplatí fakturu podnikatelskému subjektu, tak jako to udělal Babiš, je poněkud nepřípadné. Děti za nezodpovědnost jednoho ze svých rodičů skutečně nemohou…