Pan Michl se však zřejmě již nadýchal populistické a bezobsažné atmosféry vznášející se okolo Andreje Babiše. Ta lež, o které hovořím, spočívá v dlouho a pečlivě pěstované představě české pravice a části médií, totiž, že v dobách ekonomického růstu se nešetřilo. Není složité si dohledat, že to je výmysl a účelová lež.

Jen za dobu vlády pod mým vedením od jara 2005 do konce léta 2006 byly vytvořeny rozpočtové rezervy ve výši 92 miliard korun. Tyto rezervy byly účetně vedeny tak, že se promítly jako položka ve schodku státního rozpočtu. Dalších 40 miliard korun bylo vynaloženo na řešení ztrát České konsolidační agentury, tedy dluhů, které tu zanechaly pravicové vlády z 90. let. Naše schodky tak reálně byly jedny z nejnižších za posledních dvacet let.

Proč pánové Michl a Babiš raději nepřipomenou zcela opačné účetní triky Miroslava Kalouska, který nejen, že námi vytvořené rezervy spotřeboval na pokrytí nákladů tehdejší hloupé daňové politiky pravicové vlády a ještě se drze tvářil jako nejlepší národohospodář na světě? Tehdy to byla jen hra čísel.

Andrej Babiš se dnes tváří jako spasitel. Sám v systému, který dnes kritizuje, žil a podnikal. Svým způsobem se podílel na jeho utváření. Miliardy korun vytvořené v posledních dvaceti letech částečně z podniků privatizovaných státem a částečně ze státních dotací, povinné přimíchávání jeho rostlinného oleje do pohonných hmot, to všechno Andreji Babišovi doteď nevadilo. Anebo je ten příběh stejný, jako za komunismu, jak to v sobotu Babiš hezky popsal ve svých Lidových novinách, kde řekl: „Odkud jsem měl vědět, že někdo nemůže studovat, že někdo nemůže cestovat. V televizi to nebylo, v novinách to nebylo, mně to nikdo neříkal, já jsem takové lidi neznal.“ Asi mu to všechno někdo řekl až teď…