Kromě toho, že by tímto svým rozhodnutím jmenovat člena druhé nejsilnější strany, nikoli nejsilnější politické strany, tedy ČSSD, porušil ústavní zvyklost. Tu ctil dokonce i jeho předchůdce V. Klaus, jehož takovýto krok ani nenapadl, a to i přes to, že druhou nejsilnější politickou stranou po volbách v roce 2002 byla jeho mateřská ODS (a ke změně v čele s nominanty ČSSD došlo v průběhu volebního období ještě dvakrát), vyvolává Zemanovo vyjádření obavy ze zcela jiného důvodu, a to proto, že ministři nominovaní Babišem nejsou zrovna zářícími hvězdami Sobotkova kabinetu. Vesměs ve vládě patří ke slabému průměru.
Ačkoli je současná vláda o třídu či dvě lepší než předcházející pravicové vlády, ať už Topolánkova nebo Nečasova, slabí ministři se v ní také najdou nebo našli. A to zejména mezi ministry nominovanými za hnutí ANO.
Připomeňme nedávného ministra dopravy Prachaře, kterého do vlády přivedl sám A. Babiš a hovořil o něm jako o manažerské hvězdě. Manžerská hvězda Prachař však dokázala na ministerstvu dopravy ještě stupňovat tragickou situaci, ve které se tento resort ocitl díky vedení ministrů předchozích vlád. Za Prachařova vedení ministerstva dopravy nebyl postaven ani jediný kilometr českých dálnic a ani s přípravami dálničních staveb pro následující roky se nijak nepokročilo.
Ani Věra Jourová, která svou pozici v čele MMR opustila, aby se mohla věnovat novému postu eurokomisařky, ve funkci ministryně pro místní rozvoj nepředvedla nic velkolepého. Lépe řečeno, nepředvedla nic. Ani o kousek například neposunula přípravu novelizace zákona o veřejných zakázkách, který v současném znění v podstatě odrazuje starosty a obcí od realizace veřejných zakázek, a K. Šlechová, jak se zatím zdá, bude následovat „osvědčenou“ cestu V. Jourové: tedy nečinnost.
Také H. Válková, která dnes oznámila svou rezignaci na post ministryně spravedlnosti, si ve své funkci nevedla dobře a patří k těm nejslabším článkům Sobotkovy vlády. Její odchod z ministerstva jsem ostatně v posledních měsících očekával.
A co vlastně na ministerstvu životního prostředí kutí A. Brabec, nikdo moc neví.
Fakt, že zatím jediní ministři, kteří zatím museli opustit Sobotkovu vládu, byli původně nominováni hnutím ANO, je rozhodně hodný pozornosti. Zkrátka se zdá, že ministr Babiš nemá při výběru ministrů (a nejen ministrů) šťastnou ruku, nebo, což je pravděpodobnější, nemá na výběr z takových „profíků“, jaké inzeroval na různých předvolebních plakátech zatím před všemi volbami, jichž se od října 2013 jeho hnutí ANO zúčastnilo.
Babišovi profíci se ve svých funkcích prostě příliš neosvědčují a není žádného důvodu se domnívat, že v případě, že by se po pádu vlády stal A. Babiš premiérem, by se to nějak změnilo a A. Babiš by najednou odněkud z útrob Blaníka přivedl z čista jasna nové ministry – spasitele českého národa.
