Můžeme sice jásat nad papírově nízkou nezaměstnaností, která byla v červenci vcelku slušných 6,3 %, což odpovídá tomu, že bez práce bylo oficiálně 456 341 lidí, ale měli bychom hlavně vidět smutný fakt, že toto číslo nehovoří korektně o skutečné celkové nezaměstnanosti.

Zhruba 200–250 tisíc lidí tvoří dlouhodobě nezaměstnaní, kteří už vypadli z evidencí úřadů práce, zhruba podobně velkou skupinu tvoří lidé kolem šedesáti let, tedy lidí na hranici důchodového věku, kteří by ještě rádi pracovali, mají k tomu potřebné znalosti i schopnosti a také zdraví, ale práci se jim získat právě s ohledem na věk nedaří.

Pro maminky nenabízejí firmy dostatek dělených pracovních poměrů

A další velkou skupinou nezaměstnaných, kterou úřady práce ve svých statistikách nemají, jsou právě matky na, často nucené, mateřské dovolené a ty, které ani po nástupu dítěte do školy nemohou najít práci. Pro maminky nenabízejí firmy dostatek dělených pracovních poměrů, kurzarbeitu, se mnoho firem spolu s částí politické sféry pouze vysmívalo. Jenže v důsledku nedostatku míst ve školkách, často také krátké „provozní době“ školních družin a nezájmu zaměstnavatelů a jejich nepružnosti nepracuje téměř polovina maminek dětí do patnácti let.

Dohromady zde tak máme více než milionovou armádu nezaměstnaných, což je více než na vrcholu hospodářské krize ve 30. letech minulého století v celém Československu. A bylo by velmi dobré, aby se vláda, která je při velké části řešení sociálních problémů v zemi vnímavá, nebo dokonce velmi vnímavá, zajímala i o tento velmi palčivý problém, neboť kde je nezaměstnanost, tam je chudoba. A kde je chudoba, tam je zpravidla vyšší míra kriminality.

Skupinou nezaměstnaných mladých žen na mateřské dovolené a i po jejím konci by se ministerstvo práce a sociálních věcí a poté vláda měly co nejdříve zabývat a navrhnout realistické řešení této závažné problematiky.